SUBKULTURY VE SPOLEČNOSTI, KONTRAKULTURA; Rasizmus, Extremizmus, Xenofobie

 

SUBKULTURY VE SPOLEČNOSTI, KONTRAKULTURA - sekty, graffity, hooligens, squatting; historie, právní aspekty

 

KONTRAKULTURA

      Termín kontrakultura se dostal do slovníku společenských věd teprve v druhé polovině 20. století, a to především v souvislosti s mohutným protestním hnutím mládeže v rozvinutých průmyslových zemích Západu. Bouřící se mládež hlasitě odmítla kulturu svých rodičů a vystoupila s požadavkem radikální sociokulturní změny, tedy takové změny, jež by zasáhla vše - od politiky a ekonomiky přes rodinu a trávení volného času až po náboženství a jiné světonázory.

      Kontrakultura vychází z přesvědčení, že veškerá byrokratická moc (v podobě státu, armády, průmyslových koncernů, školního systému výchovy, církve apod.) je vykořisťující, odcizující a odlidšťující, a proto dává přednost spíše životu mimo struktury legálního panství.

K. kritizuje konvenční sociální hranice, tj. všechny způsoby ohraničování, které jsou v základu dosavadního sociálního řádu. K nim patří např. sociální role založené na rasových, třídních, pohlavních a jiných odlišnostech.

K. kritizuje také orientaci jedinců na systematické budování kariéry, na pracovní úspěch a etiku práce. Dominantní společnost je v očích kontrakultury znečištěna přetvářkou, korupcí, politickými machinacemi a výraznou měrou přispívá k znečišťování životního prostředí.

K. zdůrazňuje své pojetí čistoty, založené na nemanipulativních osobních vztazích, autentičnosti a otevřenosti, odmítá výrobky z umělé hmoty a chemicky ošetřované potraviny a dává přednost přírodním materiálům, "čistým" potravinám. Oproti vzrůstající urbanizaci a městskému způsobu života staví život na vesnici a ochranu krajiny.

K. kritizuje převládající neosobnost a instrumentálnost v mezilidských vztazích se snaží

K. se snaží o větší otevřenost, svobodnějšími způsob komunikace a sebevyjádření, důraz na tělesný a vizuální kontakt, vzájemnou péčí a expresivností. Zdůrazňována je umělecká tvořivost, mysticizmus a individuální extatické zážitky.

      Z tohoto pohledu lze vyčlenit základní dimenze kontrakultury:

      a) V rovině kulturní je odmítnutí spojeno se zvýšenou interkulturní vnímavostí a otevřeností vůči vlivům jiných kultur. Zřetelně se tato stránka kontrakulturního protestu projevuje v zájmu o asijskou kulturu (především o buddhizmus, hinduizmus a taoizmus) a o kulturu přírodních národů (šamanizmus). Základem této dimenze kontrakultury je kritika euroamerické civilizace založené na paradigmatu dominance, jež vede nejen k vykořisťování jiných kultur, ale také k vykořisťování přírody, žen a odlišných ras. Na základě tohoto protestu se formovala dvě nejvýraznější nová sociální hnutí, environmentalizmus a feminizmus.

      b) V rovině sociálně-politické jde především o hledání alternativy vůči mocenským mechanizmům dominantní společnosti. V šedesátých letech tento protest ztělesňovalo především studentské hnutí a hnutí Nové levice, která kritizovala manipulativní a ve svých důsledcích nesvobodný politický systém kapitalizmu. Snažila se vytvořit základy nové, svobodnější a humánnější společnosti založené na principech komunitní pospolitosti a přímé demokracie. V letech devadesátých tuto dimenzi představuje především anarchizmus, který oproti dřívějšímu anarchizmu více upozorňuje na destrukci životního prostředí.

      c) V rovině individuální sílí aktivity, které si kladou za cíl obrodu individuálního já a mezilidských vazeb. Jde především o změnu životního stylu a o změnu náhledu na individuální podstatu každého jedince. Na této úrovni lze hovořit o různých způsobech obrody já, přičemž v šedesátých letech bylo v této oblasti kontrakultury nejvýraznější experimentování s psychotropními látkami a různými meditačními praktikami. V devadesátých letech je nejvýznamnějším představitelem tohoto přístupu hnutí New Age a hnutí lidských potencí.

 

SEKTY

Proč vznikají nová náboženství

a co rozhoduje o tom, které z nich bude úspěšné a které ne? Nové náboženství vzniká v okamžiku, kdy předchozí tradice není schopna uspokojivě vysvětlit některé problémy, které jsou v dané době aktuální. Předpokládejme, že nejde o problémy "transcendentní" či "mimosvětské", ale o problémy tohoto světa, tedy sociálně-kulturní. Jedním z takových problémů jsou radikální zásahy do životního prostředí, které mohou způsobit změnu kvality života. Proto je ekologický problém od poloviny 20. století sociálně významný, a tedy i nábožensky zajímavý. Není se čemu divit, protože z jistého hlediska mají k sobě náboženství i ekologie velmi blízko. Jejich společným tématem je řád světa. Jde o dva způsoby výkladu uspořádání vztahů v univerzu a místa člověka ve světě. Základní ideou náboženství je, že svět má řád (vznikl jako překonání chaosu), který je smysluplný. Od tohoto univerzálního řádu má být odvozen řád světský - tedy sociální, politický, ekonomický, mravní atd.

Nová náboženství či nová náboženská hnutí

Tento termín se začal používat v sedmdesátých letech 20. století k označení některých náboženských skupin, které svými netradičními naukami a praktikami vzbudily pozornost části západní veřejnosti. Mezi nejznámější v té době patřila hnutí Haré Kršna, Rodina lásky, Církev sjednocení, Maharišiho Transcendentální meditace a hnutí stoupenců indického gurua známého pod titulem Ošo. Tenkrát tyto skupiny ekologickou problematiku jako součást nauky příliš nezdůrazňovaly, hlasitě však odmítaly veškeré představitele moci, nejen světské, ale i náboženské. Proto někteří autoři začali pro všechna protestní sociální a náboženská hnutí užívat termín kontrakultura.

Haré Kršna - od odmítnutí k přežívání

      První západní vyznavači indického boha Kršny pocházeli z prostředí hnutí hippies a byli to lidé, kteří se snažili zcela odpoutat od sociálních podmínek západní společnosti. Svým charakterem byli následovníky prvního výraznějšího odmítnutí západní industriální a konzumní kultury, totiž romantizmu, se kterým je spojovala též snaha najít uspokojivou alternativu k "západní zkažené společnosti" v "moudrosti Východu". Také proto byly v první fázi oslovování západní veřejnosti zdůrazňovány principy kritiky, odmítnutí a segregace - za nejvhodnější alternativu západního způsobu konzumního života byl považován odchod ze společnosti, uzavření do prostředí "čistých", oddaných, žijících v komunitách (na farmách) podle duchovních a ekologicky přijatelných pravidel.

      V první fázi byla tato taktika úspěšná, avšak postupem času se důraz na dobrovolnou izolaci snižoval, mimo jiné také proto, že vyrůstala druhá generace oddaných, jíž bylo potřeba přijatelným způsobem vysvětlit duchovní nauku a zajistit patřičné vzdělání. Proto bylo potřeba zaměřit se na spolupráci s okolní společností. V současné době je kladen hlavní důraz na život v manželství podle zásad hnutí, a to uvnitř okolní společnosti. Radikální snaha o izolaci byla tedy opuštěna, avšak protikonzumní (protimaterialistická) orientace zůstala.

Neopaganizmus - zpátky k přírodě

      Podobně kritický vztah k současnému typu společenského života je příznačný i pro stoupence přírodních předkřesťanských božstev. Argumentace nových pohanů směřuje však v některých ohledech jiným směrem, neboť neohinduistické hnutí Haré Kršna je v jejich pohledu stejně diskriminační jako převládající křesťanství i světská společnost. Pro všechny tyto zavedené systémy totiž platí, že zbavily přírodní činitele jejich duchovní hodnoty a přírodu vnímají jako bezduchou materii. Noví pohané se snaží o obrodu prvotních duchovních představ. Jde především o představy severoamerických Indiánů a evropských Keltů.

      Důležitou roli zde hraje kult ženských božstev a obroda vnímání tělesnosti. Dosavadní náboženství z pohledu neopaganizmu zničila vše, co je v člověku "přirozené", tedy schopnost vnímat vlastní tělo, citovost, intuici, zkrátka vše, co člověka spojuje s přírodou. Také proto patří mezi neopaganistické techniky šamanské bubnování, objímání stromů, užívání přírodních materiálů (v některých případech zahrnující též užívání nesyntetických psychotropních látek) a práce s tělesností (zahrnující někdy i sexuální praktiky).

Scientologie - přitakání a další rozvoj

      Jakkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že má scientologie blízko k neopaganizmu, protože se snaží objevit zapomenuté či kulturně potlačené schopnosti, jsou mezi nimi zásadní rozdíly. Scientologie je sice s okolní společností v konfliktu, ten však je dán spíše vnějšími útoky na ni (je jí vyčítána urputná komerční snaha získat majetek a ekonomický i politický vliv, včetně vlivu na psychiku a každodenní život jednotlivců). Ve svých základech scientologie neodmítá principy moderní průmyslové konzumní společnosti, ale naopak na nich staví. Zdůrazňuje neomezené lidské schopnosti, které lze patřičným tréninkem rozvinout a být ve společnosti úspěšný. Také proto bývají argumentací scientologů osloveni např. podnikatelé či manageři, jimž tento přístup nabízí uspořádání života, které jim umožní větší efektivitu, a tedy i úspěšnost.

      Je zřejmé, že scientologie nepředstavuje kontrakulturní způsob spirituality. Přesto i v jejích základech je schopnost rozvinout "zelenou" argumentaci, neboť základní scientologické "dynamiky" zahrnují nejen "přežití" pro jedince, ale také spolupřežití v rámci širšího kontextu - rodiny, společnosti, lidského druhu, přírody a univerza. Skutečnost, že ekologická argumentace scientologie není propracována ani propagována, je dána především jejím modernistickým rázem.

Vesmírní přátelé - pryč z planety

      Zvláštní podobu nového náboženství, které spojuje argumentaci ekologického ohrožení i hi-tech mentalitu, představují UFO-kulty, tedy skupiny vyznavačů mimozemských inteligentních bytostí. Jako příklad si uveďme celosvětově známou Aetherius Society či Heaven's Gate. Ta vešla v březnu 1997 do historie nových náboženských hnutí hromadnou sebevraždou části svých členů, která měla zajistit dematerializované opuštění planety Země. Vila v Rancho San Fernando poblíž San Diega, kde k sebevraždě došlo, je sice našim zemím geograficky dosti vzdálena, ne však mentalita stoupenců mimozemských inteligencí. Podobné prvky najdeme v nauce české skupiny Vesmírní lidé, která se seskupuje kolem postavy Ing. Iva A. Bendy, původně zaměstnance firmy Škoda Auto. Nyní se Benda soustřeďuje především na shromažďování zpráv od "přátel z vesmíru" a šíření "poselství lásky".

      Mezi zprávami, které získávají čeští "kontaktéři", se vyskytují různá varování týkající se narůstajícího znečištění životního prostředí. Např. ve zprávě č. 370 hovoří samotná planeta Země: Lidé milí, hovořím k vám já, vaše planeta Země, na které žijete své pozemské životy a ani si neuvědomujete, že to, na čem stojíte, není jenom kus hmoty, jsem to já, vaše Země, vaše Matka, která vás všechny chová v té nejupřímnější lásce, všechny bez rozdílů. [...] Potravu, vzduch, vodu, máte vše potřebné k životu. Proč mne tedy ničíte? Copak už tady nechcete dále žít? Copak chcete i mne zabít? Pokud se nebudete dále ovládat, čeká vás velké překvapení, protože já, i když vás všechny moc miluji, už nemohu dále vydržet ty bolesti a očistím se. [...] Proč stavět tolik továren, co ničí ovzduší, proč stavět další a další domy, co vám potom zbude za přírodu? Žádná. Vykácíte mi všechny lesy, otrávíte vody a vzduch. Nedivte se, lidé, že se takto bráním třeba těmi zemětřeseními a povodněmi. Je to jen malý kousek toho, co dokážu.

      Ekologický problém je však jen součástí širokého mravního a duchovního úpadku, který vede k nevědomosti a dává další možnosti Silám temna. Mezi první kroky, které vedou k eliminaci negativních sil a k navázání spojení se Silami Světla, patří milovat všechny lidské bytosti, rostliny, zvířata, planetu Zemi a "všechny vyšší bytosti", omezit konzumaci alkoholu, cigaret a masa, zničit negativní literaturu a nemít přebytečný majetek (což je vysvětleno následovně: "2 a více domů pro sebe, 2 a více aut pro sebe"). Poselství je jasné: Jestliže lidstvo neporozumí zprávám přátel z vesmíru a nezmění své jednání, bude následovat katastrofa. A tak jako v některých dalších náboženstvích se silnou eschatologií existuje i zde pro tento případ nouzové řešení pro hrstku vyvolenců: evakuace.

      Základní myšlenkové schéma vyznavačů Sil Světla lze poměrně přesně pochopit ze slov Iva A. Bendy: Planeta Země měla mnoho velmi vyspělých civilizací (např. Atlantidu nebo civilizace v Číně). Jsme Plejáďané a pokračovatelé Atlantidy. Jsme svobodné bytosti, máme svobodnou vůli a obrovskou sílu lásky. Jsme součástí jednoty, Stvořitele prvotního všeho a všech. Ježíš nebyl ukřižován. Hus nebyl upálen. První Přemyslovci nebyli v Čechách, ale na Moravě (Sámova říše a Velká Morava). Přemysl oráč neexistoval. Síly temna nyní dobře ovládají 3 miliardy lidí na planetě Zemi, tj. 50 % všech obyvatel. 1,2 miliardy lidí planety Země není ovládáno Silami temna, neboť jsou láskyplní. 30 milionů lidí planety Země je připraveno a má parametry na evakuaci. 500 tisíc lidí zemí českých je připraveno a má parametry na evakuaci. Evakuační flotily jsou v permanentní pohotovosti od listopadu 1997. Plány na evakuaci nebyly a nebudou rušeny, termín evakuace je závislý na lidském chování. Materiálně zaměření lidé rozhodně nemohou být evakuováni. Evakuovaní lidé budou tvořit Novou Zemi v 5. dimenzi, bez válek, hladu, peněz a v lásce. Nová Země se stane členem Kosmické konfederace planet Sil Světla. Na Nové Zemi nebude ovládání Silami temna. Obyvatelé Nové Země budou mít jedinečné prožitky spojené s masivním působením Sil temna, které nemají mnohé bytosti ve Vesmíru. O tyto se s nimi podělí, aby byli imunní proti Silám temna!!! To je hlavní smysl tvoření zde, na planetě Zemi ve 3. dimenzi.

Náboženství v (post)industriální době

      Zmíněné náboženské skupiny dokumentují posun v náboženství, který se projevuje ve společnostech s vysokým stupněm technického rozvoje. Zatímco hnutí Haré Kršna a neopaganizmus jsou výrazem neoromantického nostalgického vzpomínání na ztracený ráj, pro nějž je typický nízký stupeň materiálně-technického rozvoje, Vesmírní lidé a Scientologie čerpají z modernistického obdivu k vysoce rozvinutým vědeckým technologiím. Všichni se shodují v tom, že současný svět není v pořádku, liší se však ve vizích budoucího ráje. Shodují se v útocích na současnou vědu a jsou nespokojeni s vývojem moderních společností, přičemž ekologický problém je pro ně jen jedním z ukazatelů širší krize a nehraje hlavní roli.

      Přesto je nutné ekologickou argumentaci v různých náboženských směrech pečlivě studovat, a to nejen proto, že sílí a výrazně odlišuje některé proudy uvnitř již zavedených náboženských tradic (jako je tomu např. u sociálně a ekologicky angažovaného buddhizmu) či přispívá k vytváření identity některých nových náboženských hnutí. Diskuse o ekologickém problému je totiž součástí širšího kulturního posunu, který bývá označován jako druhá či reflexivní moderna. Jejím jádrem je kritická reflexe vedlejších, nezamýšlených produktů moderní průmyslové společnosti, které zpochybňují legitimnost moderního sociokulturního řádu a vytvářejí prostředí nové nejistoty. Tato situace (svou povahou kontrakulturní) je příhodná pro všechny existující či potenciálně vznikající ideologie a je otázkou, jakým způsobem se s novými problémy vypořádají jednotlivá náboženství. Zda se přikloní k bojovnému fundamentalizmu, smířenému tradicionalizmu, přitakávajícímu modernizmu či utopickému futurizmu. Anebo vznikne v situaci ekologického ohrožení (skutečného či domnělého) nějaké nové "zelené náboženství"?

 

SQUATTING

Slova squat anebo squatter (z angl. squat - sedět na bobku, krčit se) pocházejí z americké angličtiny, v níž původně označovala osadníky usazující se na území nikoho. V posledních desetiletích se tato slova užívají pro skupinky, většinou mladých lidí, obsazující opuštěné domy nebo byty.

Vznik squattingu

Squatting vzniknul v průběhu vývoje punkové kultury, jejíž první vlna zasáhla v 70. letech Velkou Británii. Základem punkové kultury byl nový hudební styl zvaný punk - rock. Šlo o jednoduchou, tvrdou a rytmickou hudbu s výraznými údernými texty, vyjadřující pocity a vystupující proti nespravedlnosti společenského systému, volající po anarchii a propagující anarchistické názory. Jádrem rodících se komunit byli právě příznivci hnutí punk, kteří obsazovali různé zchátralé objekty. Postupem času se osazenstvo squatů obměňovalo, k punkerům se přidávali i stoupenci dalších alternativních stylů života.

Squat vzniká nelegálním obsazením neobydlené a nevyužívané nemovitosti skupinou většinou mladých lidí. Na rozdíl od bezdomovců poté zahájí vyjednávání s majitelem nemovitosti o tom, co bude dál. Squatteři často majitelům nabízejí vybudování soběstačné kulturní jednotky, která udrží nemovitost alespoň v „nezchátralém" stavu.

Situace v Evropě

Země západní Evropy zaujímají ke squattingu ad hoc liberální postoj. Skupinám lidí, které projeví vážný zájem o vybudování svérázného kulturního střediska v obsazeném objektu se snaží vyjít vstříc a legalizovat tak jejich pobyt. Příkladem liberálního přístupu je Nizozemí, kde existuje celá řada legálních squatů. V Německu existovalo mnoho squatů v 80. letech v západoberlínské čtvrti Kreuzberg. Po pádu berlínské zdi se squaty přesunuly do okrajovějších částí města. K nejznámějším oblastem s rozvinutým squattingem patří dánská Christiania. V zemích východní Evropy existuje poměrně silná squatterská scéna v Polsku a Maďarsku.

Česká republika

Centrem squattingu se v České republice stala Praha, kde od roku 1990 vzniklo celkem sedm squatů. Prvním squatem byl dům „Zlatá loď" v Náprstkově ulici na Starém Městě. Existoval čtyři roky, než pětatřicet nelegálních nájemníků v květnu 1994 vystěhovala policie. Stejný osud postihl na jaře roku 1992 i squattery smíchovské kolonie Buďánka, kteří po necelém roce, kdy domky začali obsazovat, také museli squat opustit. Někteří z tamních squatterů se ihned přestěhovali do holešovického domu v ulici podplukovníka Sochora, kde mezitím vznikl v pořadí již třetí squat v metropoli. Takzvanou Sochorku obývali squatteři nelegálně až do roku 1997, kdy se jim podařilo uzavřít dohodu s Městskou částí Praha 7. Squatteři vypracovali projekt Centra svobodného vzdělávání a začali připravovat různé přednášky z oboru sociologie, politologie či ekologie. Radnice jim proto uvolnila spodní část domu v ulici Za papírnou, kde mohou v této činnosti pokračovat. Tam již musí squatteři platit nájemné, které je pouze symbolické - jedna koruna za metr čtvereční na rok. Tento squat se tak stal dosud jediným legálním squatem v České republice. V září roku 1993 obsadila skupina mladých lidí břevnovský statek Ladronka, a předložila magistrátu projekt Autonomního sociálně-kulturního centra. Tento squat existoval sedm let až do 10. 10. 2000, kdy jej policie vyklidila. V roce 1997 vznikl squat také v Libni v Zenklově ulici, který byl vyklizen v lednu roku 1998. Posledním známým squatem je v současné době v Troji obsazená vila Milada, do které se squatteři nastěhovali v květnu roku 1998.

Kdo jsou squateři

Od samých počátků squattingu v Německu a ve Velké Británii se skupiny mladých lidí tímto způsobem snažily vyřešit své sociální problémy s bydlením a současně začaly vytvářet rázovité subkultury. Squatting jako hnutí je samotnými squattery vnímán velmi různorodě. Někteří jej považují za životní filosofii, jiní za přechodné řešení své současné situace a další v něm zase spatřují jakýsi předvoj sociální revoluce. Společná je jim kritika stávajícího společenského systému, který považují za prohnilý a nespravedlivý, založený na zisku a vykořisťování. Squatting se řídí heslem - obsaď a žij. Svou podstatou má squatting blízko k anarchoautonomní scéně a většina squaterů je radikálně levicového smýšlení.

Legislativní rámec

Při realizaci squattingu, tedy nelegálnímu obsazení nevyužívané nemovitosti dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu - neoprávněný zásah do práva k domu, bytu, nebo nebytovému prostoru dle § 249a trestního zákona.

 

GRAFFITI

Graffiti se staly každodenní součástí života. Jedná se o nový druh kultury, umění, ale i vandalismu.

Vznik a vývoj graffiti

Existence graffiti začíná na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v USA. Jeho zakladatelem je řecký přistěhovalec přezdívaný Taki, který bydlel na 183. ulici Manhattanu. Pracoval jako poslíček a kudy projel, tam se podepsal jako "TAKI 183". Podle pamětníků sice nebyl zvlášť talentovaný, ale svým "tagem", tedy zjednodušeným podpisem, se do historie graffiti zapsal jako zakladatel. Od té doby si malování po zdech postupně získávalo stále větší množství příznivců. Jednoduché podpisy postupně nahradily propracované barevné plochy. Svého vrcholu dosáhly graffiti v New Yorku s nástupem hiphopu a černých raperů v polovině osmdesátých let.

S rozvojem graffiti se rozpoutaly diskuse o tom, zda graffiti je, či není umění. Graffiti postupně pronikly do galerií a výstavních síní. Ještě v polovině osmdesátých let byl tento fenomén ve Francii vnímán jako svérázná forma pop-artu. Nesrozumitelné nápisy, barevné plochy a "tagy" na zdech městských budov přitahovaly pozornost sociologů, psychologů i teoretiků umění. Na pařížské Sorbonně a několika soukromých školách vznikly katedry pro studium graffiti. Pomalovaných ploch však neustále přibývalo, motivy se opakovaly a sprejeři se nezastavili ani před soukromým majetkem či historickou budovou a veřejnost začala graffiti odmítat.

Od počátku devadesátých let mají v USA pro boj s graffiti vlastní strategii. Tak např. Chicago stojí odstraňování graffiti čtyři a půl milionu dolarů ročně. Po městě neustále jezdí zhruba sto čet, které malůvky systematicky dům po domu zatírají. Jde především o to otrávit sprejerům život. Tato metoda se zdá být velmi úspěšná, neboť na ulicích Chicaga žádný graffit nevydrží příliš dlouho.

Kdo jsou sprejeři

Svým vzhledem se nijak neodlišují od ostatních, jejich jediným znakem je batoh na zádech, který ukrývá „keny" (nádoby se sprejem), různé druhy trysek a pracovní oděv. Právě nenápadnost jim umožňuje dostat se do blízkosti nádraží, metra apod. aniž by budili podezření. Tvoří většinou v noci, ve skupinkách ve vytipovanou dobu a s přesně vytyčenými ústupovými trasami. Zatímco ostatní hlídají, jeden „tvoří". Během akce probíhá komunikace pomocí mobilních telefonů. Z těchto důvodů je dopadení pachatele-sprejera při činu velmi ojedinělé. Pokud se tak náhodou stane, je nutné složitě prokazovat komu patří spreje a kdo je autorem výtvoru. Znalec pak musí vyčíslit škodu a dle ní je určeno, zda se jedná o výtržnost, nebo o poškozování cizí věci. Po noční akci se autor vrací na místo činu a svoje dílo si vyfotí.

Sprejeři se organizují do menších skupin zvaných „crew" a jejich počet je v ČR odhadován na několik tisíc. Mnozí z nich chápou tvorbu graffiti jako životní postoj, vyjadřující odpor ke konzumní společnosti. Někteří zase jako výtvarný projev, který je od struktury moderního velkoměsta neodmyslitelný. Jiní prostě jako dobrodružství. Škody na cizím majetku v jejich úvahách většinou místo nemají. Většinou se však jedná o sprejery, kteří s jedním sprejem v kapse malují po čemkoliv včetně výtvorů svých kolegů. Činností několika tisíc sprejerů vznikají v České republice značné škody, a to v řádech stovek milionů korun ročně.

Česká republika

Do České republiky se tento fenomén dostal v devadesátých letech. Centrem „tvorby" se pochopitelně stala Praha. Dnes samotní sprejeři nazývají Prahu nejpomalovanějším městem Evropy. V lednu roku 2001 odstartoval Magistrát města Prahy projekt s názvem „Praha v srdci sprejerů?". Projekt si kladl za cíl vést celospolečenskou diskusi se sprejery o tom, co lze a co nelze tolerovat a pokusit se nalézt hranici mezi uměním a vandalstvím. V rámci uvedeného projektu byla v galerii Town, která vznikla v románském podzemí magistrátní budovy na náměstí Franze Kafky uspořádána výstava „Graffiti ve městě", na níž bylo vystaveno přibližně 130 snímků, které pořídili amatérští tvůrci v některých evropských městech a v Praze během let 1993 až 2001. Vystaveny zde byly i výtvory sprejerů z magistrátem pořádaného workshopu v klubu Roxy dne 23. 3.2001. Další aktivitou v rámci zmíněného projektu byla dne 10. 4. 2001 velmi bouřlivá veřejná diskuse na téma - sprejeři ve městě a ochrana majetku, která proběhla v Městské knihovně v Praze.

Od 1. 7. 2001 hl. město Praha vyčlenilo a označilo několik míst, na která mohou sprejeři malovat beztrestně. Tyto tzv. legální plochy byly již dříve vyčleněny v celé řadě měst České republiky. Problém sprejerství, jak se později ukázalo, to však v žádném případě neřeší.

Legislativní rámec

Sprejeři mohou svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle § 257 (poškozování cizí věci) trestního zákona. Novelizací trestního zákona ze dne 1. 7. 2001 se za § 257a vložil nový § 257b, který upravuje poškození cizí věci pomalováním, postříkáním či popsáním jinou barvou nebo látkou. Trestní sazba za tento čin byla určena na 2 - 8 let odnětí svobody pro pachatele, který svým jednáním způsobí škodu velkého rozsahu.

Samostatným, avšak velmi závažným projevem sprejerství je dle § 198a tr. zákona - podněcování k nenávisti vůči skupině osob, nebo k omezování jejich práv a svobod, §§ 260, 261, 261a - podpora a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod člověka. Nutno dodat, že se jedná o jiný druh pachatelů, kterým jde o vyvolávání rasové a národnostní nesnášenlivosti a nelze je proto v žádném případě s „ klasickými " sprejery ztotožňovat.

 

DIVÁCKÉ NÁSILÍ

Historie fotbalového „hooliganismu"

Nepřístojnosti na stadiónech začali páchat koncem 70. let angličtí „rowdies", vlna násilí se pak přelila i do dalších míst Evropy, výtržnosti dělají i temperamentní diváci v Jižní Americe, Africe či Asii. Rozvášnění diváci způsobují obrovské škody na majetku a na fotbalové historii jsou i stopy krve desítek zraněných, ale i mrtvých. Zlomem v boji proti fotbalovým chuligánům byla bruselská tragédie z roku 1985 při finále Poháru mistrů, kdy přímo v hledišti Heyselova stadiónu, pod troskami zbořené zdi nebo ušlapáním, zemřelo 42 diváků. Útok provedli příznivci anglického Liverpoolu, oběťmi byli převážně fanoušci Juventusu Turín.

Česká republika

V naší republice na sebe tito "hooligans" či „rowdies" vážněji upozornili již v červnu 1985, kdy nechvalně známí fanoušci pražské Sparty při cestě rychlíkem do Banské Bystrice zdemolovali vlak a způsobili tak škodu přes půl milionu korun. V dalších letech vznikly více méně organizované skupiny "fans" při největších fotbalových klubech, jakými v té době byly Sparta Praha, Baník Ostrava a Slovan Bratislava. Po rozdělení Československé republiky a vzniku samostatné české ligy se situace na fotbalových stadionech dočasně uklidnila. Zatímco v minulosti byli fanoušci jednoho fotbalového klubu poměrně nesourodou skupinou lidí, kteří se ad hoc sešli na fotbalových zápasech svého týmu, v současné době už existují konkrétní méně početné skupiny velmi dobře organizovaných "fans" - gangy, a to i několik při jednom fotbalovém týmu (např. Red Pirates Sparta, Sparta Praha ). Vysokou míru organizovanosti dokazuje i uzavírání tzv. koaličních dohod mezi jednotlivými gangy, a to i na mezinárodní úrovni, které se jezdí navzájem podporovat při tzv. rizikových utkáních. Mají své vlajky, znaky a webové stránky na kterých se prezentují, hodnotí jednotlivé "výjezdy" na zápasy, uzavírají příměří a vyhlašují si nepřátelství.

Kdo je hooligan?

Fotbalový hooligan má ve většině případů velmi nakrátko ostříhané vlasy, sportovní boty, džíny, sportovní mikinu (nejčastěji Umbro). Důležité je být nenápadný.

Co se týče jejich sociálního zázemí, jedná se často o nezaměstnané, lidi z rozbitých či narušených rodin, osoby, které mají problém prosadit se. V jednotlivých frakcích je však rovněž značný počet dobře zajištěných vůdců, lidí z bohatých rodin, pro něž je výtržnictví koníčkem.

Důležitou roli v páchání násilností hraje alkohol, který zbavuje zábran a hools se s jeho pomocí snadněji vrhají do všech bitek, přičemž přijímané rány tolik nevnímají. Jedním z nejdůležitějších cílů fotbalových hooligans je dát o sobě vědět. Pokud je nepustí na fotbal, budou se prát na ulicích.

Psychologické příčiny fotbalového hooliganismu

Rostoucí nezaměstnanost a ztráta životních perspektiv může vyvolávat na stadiónech agresi z potlačovaného pocitu životní nespokojenosti. K ní přistupuje atmosféra davu, podporujícího své mužstvo před "nepřítelem", alkohol a také přílišná fixace na vítězství. Kriminálně nejrizikovějším obdobím je věk kolem dvaceti let. Mladší teenageři zase snadněji porušují společenské normy a nechávají se strhnout k násilnostem. Zejména podíl této vrstvy mládeže na sportovních zápasech dnes roste a klesá počet starších návštěvníků. Dle některých psychologů lze násilníky rozdělit do dvou skupin - ty, kteří mají výtržnosti jako psychickou potřebu a ty, co rvačky berou jako zábavu.

Institucionální zajištění

Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech byla zřízena při Ministerstvu vnitra ČR v roce 1996 na základě usnesení vlády ČR ze dne 11. ledna 1995 č. 27, kterým ČR přistoupila k Evropské úmluvě k diváckému násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. Členy Komise jsou zástupci Ministerstva vnitra, Policie ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a přizvanými spolupracujícími subjekty jsou zástupci Českomoravského fotbalového svazu a Českého svazu ledního hokeje. Jedním z úkolů Komise je i každoroční zpracování tzv. Národní zprávy k diváckému násilí a nevhodnému chování, zvláště při fotbalových zápasech. Tato zpráva je předkládána na jednání Stálého výboru Evropské úmluvy.

V roce 1995 byla uzavřena Dohoda o vzájemné spolupráci při zajišťování veřejného pořádku, ochraně bezpečnosti osob a majetku při fotbalových utkáních mezi Policií ČR a Českomoravským fotbalovým svazem. Tato smlouva je uzavřena na jeden rok, přičemž každoročně před zahájením ligového ročníku podepisuje policejní prezident a předseda Českomoravského fotbalového svazu její prodloužení. Při Českomoravském fotbalovém svazu dále existuje Komise pro bezpečnost stadionů, která má pomoci realizovat pětiletý program modernizace stadionů.

Legislativní rámec

Při fotbalových zápasech dochází velmi často ze strany "hooligans" k páchání trestné činnosti dle §§ 202 (výtržnictví), 257 (poškozování cizí věci), 225 (rvačka), 221 (ublížení na zdraví) a v neposlední řadě při střetu s policisty také § 155 (útok na veřejného činitele) trestního zákona. Novelizací trestního zákona č.405/2000 Sb., je možné jejich jednání kvalifikovat dle § 198a (podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod).

Naprostá většina těchto "hooligans" je krajně pravicového smýšlení a v jejich řadách se pohybují příznivci hnutí skinheads. Na fotbalových stadionech proto dochází k tzv. hajlování, což je naplněním skutkové podstaty trestného činu dle § 260 (podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka).

V rámci diváckého násilí dochází k projevům extremistického chování. Z uvedených důvodů se jím zabývají policisté pracující na úseku extremismu, a to od úrovně okresů až po Policejní prezidium ČR, samozřejmě v součinnosti s pořádkovými silami.

 

Rasizmus, Extremizmus, Xenofobie - definice, historie, ras. hnutí v ČR a v Evropě

 

STÁT A RASOVÁ HNUTÍ

Rasa je skupina lidstva s podobnými tělesnými znaky.

RASIZMUS je nevědecká teorie, která z těchto znaků vyvozuje, že určitá lidská rasa nebo etnická skupina je nadřazená ostatním, anebo naopak je méněcenná než ostatní.

Za r. se považuje i obviňování nějaké skupiny lidí, jimž je společný určitý etnický původ (rasa), za činy, které způsobily pouze jednotlivci, tedy jen někteří z nich, což je princip kolektivní viny.

V naší zemi mají lidé podle průzkumu veřejného mínění nejhorší vztah k Romům, po nich následují ostatní osoby odlišné barvy pleti. Po té následují občané bývalého SSSR, Židé, Vietnamci.

Univerzální zákaz diskriminace a preference (UZDP)

Odrážka

právo staví r. mimo zákon a jeho projevy trestá

Odrážka

Základní listina práv a svobod

Odrážka

lide jsou si rovni v důstojnosti a právech

Odrážka

zaručují se práva bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, víru a náboženství, politické smýšlení apod. = UZDP

Právo rozhodnout o své národnosti

Odrážka

každý má možnost svobodně rozhodnout o své národnosti

Odrážka

při sčítání lidu může každý uvést jakoukoliv národnost na světě

Odrážka

zákon tak mluví o svobodném rozhodnutí – ničím nepodmíněném

Odrážka

tím se zabraňuje jakémukoliv nátlaku na odnárodnění

Práva národnostních a etnických menšin

Odrážka

stát zajišťuje národnostním a etnickým menšinám všestranný rozvoj

Odrážka

jde zejména o rozvoj vlastní kultury, vzdělání ve vlastním jazyce apod.

Trestnost r.

Všechny formy r. a projevů nesnášenlivosti jsou trestné.

Odrážka

§ 196-198a – odnětí svobody až na 3 roky

Odrážka

§ 260 – odnětí svobody až na 8 let pokud jsou r. aktivity páchány tiskem, filmem, rozhlasem, televizí či obdobně, v organizované skupině nebo za branné pohotovosti státu

Za r. lze považovat za určitých okolností i negativní vztah k jiným skupinám obyvatel, např.: starým lidem, politikům, k lidem bohatým, …

 

EXTREMIZMUS

jsou vyhraněné ideologické postoje, které vybočují ze zákonných ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.

E. postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem antagonistickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií).

E. skupiny se dělí na:

Odrážka

pravicově extremistické, tj. neonacisticky, fašisticky a nacionalisticky orientované skupin

Odrážka

levicově extremistické skupiny a organizace (anarchoautonomní skupiny, neobolševické a s nimi sympatizující skupiny či organizace).

 

Situace v ČR

Vývoj pravicového e. na území ČR je poznamenán zřejmou snahou o etablování se na politické scéně. Zásadní úlohu v tomto směru sehrály Vlastenecká republikánská strana (VRS), registrovaná u Ministerstva vnitra od roku 1990, respektive její noví členové přestoupivší z registrovaného občanského sdružení Národní aliance a z neregistrované organizace Národní odpor, a dále registrované občanské sdružení Vlastenecká fronta.

Pravicově extremistická scéna pokračovala v kvalitativních změnách, ale nadále se potýkala s názorovými odlišnostmi jednotlivých subjektů. Přes veškerou snahu aktivistů VRS se tato politická platforma dosud nestala sjednocujícím prvkem pravicově extremisticky orientovaných občanů. Ani Vlastenecká fronta a jí iniciovaná politická strana Národní sjednocení se nestaly subjekty, které by byly schopny v dané chvíli sjednotit pravicově extremistickou scénu.

V průběhu existence e. připravily jednotlivé organizace řadu společných akcí nebo se akcí pořádaných jinou pravicově extremistickou organizací účastnily.

V roce 2001 se také uskutečnilo několik koncertů pravicově extremistických skinheadských hudebních skupin s mezinárodní účastí jak na straně koncertujících skupin, tak i na straně posluchačů. Ve srovnání s rokem 2000 došlo ke zvýšení počtu posluchačů přijíždějících na koncerty ze Spolkové republiky Německo. Zvýšený zájem o koncerty v České republice pramenil mimo jiné ze skutečnosti, že v sousední Spolkové republice Německo byla státními orgány zakázána činnost organizace Blood&Honour, která velkou většinu koncertů organizačně zajišťovala. Mezi hudební skupiny,  které se koncertů na území České republiky přímo účastnily, anebo byly na některý z nich pozvány, lze  uvést např.:

Odrážka

domácí:

Odrážka

AGRESE 95, S.A.D., HLAS KRVE, RAGNAROK, KELTSKÝ ŠTÍT, BLIZARD, ORTEL, REICHENBERG a EXCALIBUR nebo

Odrážka

zahraniční:

Odrážka JUDEN MORD (Slovensko), A.M.F. (dříve ARCHIVUM, Maďarsko), RAZOR’S EDGE (Velká Británie), FRONTSCHWEIN (SRN), STREGESCHWAGEN (SRN), WESTSACHEN GESOCK (SRN), JUSTÍCIA (Slovensko), D.M.S. (Slovensko), DEATH WARANT (Slovensko), ANCESTORS (Slovensko)

 

Příklady některých e. pravicově rasových skupin a hnutí:

Odrážka

Národní odpor (NO)

Odrážka

Obrana národa (ON)

Odrážka

AHNENERBE

Odrážka

NORDFRONT

Odrážka

Blood & Honour Division Bohemia (B & H DB) – Krev a čest

Odrážka

Pravá alternativa (PA), dříve Vlastenecká republikánská strana (VRS) prezentující se na veřejnosti v roce 2001 jako „Národně sociální  blok“(NSB)

Odrážka

Republikáni Miroslava Sládka (RMS)

Na co navazují, v čem jsou jejich vzory?

Odrážka

vzor v nacistické ideologii o čisté rase

Odrážka

výběr symbolů a hesel hitlerovského Německa

Odrážka

extremně nacionální postoje prosazující jen určité etnikum, skupinu, národ

Odrážka

uctívání nacistických „mučedníků“, případně obětí z řad e.

Odrážka

vždy se zaštiťují vlastenectvím a láskou ke své rase

Odrážka

udržují mezinárodní styky s ostatními podobně orientovanými skupinami v Evropě, USA

 

XENOFOBIE

je odpor, nepřátelství, nedůvěra ke všemu cizímu, neochota přijmou něco jiného jako respektování hodného, něco, co má právo na svou existenci. Za x. se považuje i takové chování, které se chová poplašně tak, aby vzbudilo nedůvěru ostatních proti něčemu, vybízí k nepřátelství vůči skupinám obyvatel, části etnik, nebo vybízí k jejich likvidaci.

Odrážka

projevem a možným důsledkem x., r., e. je GENOCIDA

Odrážka

slovo g. prošlo složitým vývojem

Odrážka

donedávna se užívalo jen ve spojení s likvidací Židů za 2. sv. v. v souvislosti s holocaustem a s likvidací tureckých Arménů

Odrážka

prostá definice g. je: záměrná likvidace skupiny lidí, přičemž se příslušník likvidované skupiny nemůže svému osudu vyhnout žádnou svou osobní kvalitou, protože je právě příslušníkem té skupiny, která je určena k likvidaci

Odrážka

definice g. podle OSN: je upřením práva na život celým skupinám lidí, stejně jako je vražda upřením práva na život individua; takové upření otřásá základy civilizace, protože vedle lidí jsou likvidovány i jejich kulturní a hmotné statky, které jsou tak nenávratně pro svět ztraceny

Odrážka

g. může být:

Odrážka

podporována státem – likvidace Židů v koncentračních táborech

Odrážka

formou pomsty za předchozí příkoří – Sudety, Balkán, Alžírsko, konflikt Hutuů a Tutsiů

Odrážka

jen prostou likvidací protivníka – Řekové a Trója, Římané a Kartágo

Odrážka

součástí g. je taktika spálené země, tj. taková taktika, která umožní přivlastnit si území někoho po předchozím vyhlazení původního obyvatelstva

Odrážka

stíhání zločinů g. je záležitostí mezinárodního práva, podle kterého jsou hlavní původci a spoluviníci trestáni bez ohledu na to, zda-li se jedná o soukromé osoby, hodnostáři, státníci

Odrážka

Mezinárodní soudní tribunál v Haagu – stíhání válečných zločinců z bývalé Jugoslávie

 

Extremistická hnutí u našich sousedů

Německu se nacházelo 141 (144 v r. 2000) pravicově extremistických stran, spolků, organizací a sdružení. Ve srovnání s rokem 2000 došlo k poklesu jejich veškerého členstva o přibližně 2, 4% (tj. z 50 900 na 49 700). Z tohoto celkového počtu pravicových extremistů je vysloveně násilně orientováno kolem 10 400 osob (9 700 osob v r. 2000), organizovaných v 5 subkulturních a 49 výrazně neonacistických skupinách. Došlo k nárůstu počtu aktivních neonacistů (z 2 200 osob v roce 2000 na 2 800 osob v roce 2001), soustředěných do militantních skupin, které jsou pevně organizovány.

Rakousku k podstatným změnám v trendech extremismu. Zviditelnilo se však více zástupců intelektuálního spektra národní a mezinárodní pravicově extremistické scény. Projevy pravicového extremismu, hlavně xenofobně motivovaného násilí, byly častější v západní části Rakouska. Podpora rakouské extremistické scény ze Švýcarska a Spolkové republiky Německo, především z Bavorska, může v budoucnosti znamenat zvýšení agresivity a agitace především v řadách pravicově extremistické mládeže. V ostatních spolkových zemích byl potvrzen nárůst akcí skinhaedských skupin pod záminkou oslav narozenin.

Na Slovensku  zvyšovala dynamika rozvoje skinheadského hnutí, k němuž se hlásilo asi 3000 osob. Mnoho z nich však vystupovalo spíše živelně, i když určitá část měla prokazatelné spojení se zahraničím. Mezi ilegální skinheadské organizace, které i v roce 2001 na Slovensku aktivně působily, patřily především „Blood&Honour“ a „Slovakia Hammer Skins“, vycházelo zde nelegálně více než 10 časopisů (např. Biele víťazstvo, Biely odpor, Naša stráž, Právo bielych). V ideové struktuře slovenských skinheadů byli nejvíce zastoupeni nacionalisté a nacionální socialisté. Kromě Bratislavy jsou jejich největšími středisky Prievidza, Žilina, Poprad, Malacky a Trnava.