Psychologické směry 20. století

v     počátky psychologie jako vědní disciplíny spadají do 2. pol. 19. stol.

v     rok 1879 - v Lipsku založena 1. psych. laboratořWUNDT Wilhelm

v     rozvoj tzv. experimentální psychologie spojeno se jménem W. WUNDT (pokusy na zvířatech):

v     vychází z experimentu a získává empírii = zkušenost = zdroj veškerého vědění

v     využívá poznatků fyziologie - v 19. stol. se začala věnovat studiu mozku a nervové s.

v     (k rozvoji fyziologie přispěl J. E. Purkyně)

v     TITCHENER - americký psycholog zakládá psych. laboratoř v USA

 

v     dělení moderních psych. směrů:     

Ø      1. behaviorismus - neobehaviorismus, zabývá se pouze chováním

Ø      2. kognitivní psychologie - poznávací

Ø      3. hlubinná psychologie - psychoanalýza, jde do hloubky psychologie či chování

Ø      4. humanistická psychologie - chce zlidštit prostředí okolo člověka

Ø      5. transpersonální psychologie - mystika, hypnóza

BEHAVIORISMUS

Behaviorismus

Odrážka

z anglického behaviour, chování

Odrážka

směr v psychologii, který ji chápe jako vědu o chování

Odrážka

vznik b. v USA je datován článkem J. B. Watsona (1913) nazvaném Psychologie z hlediska behavioristy

Odrážka

b. se stal rychle nejrozšířenějším a nejvlivnějším směrem v psychologii

Odrážka

navazoval totiž na tradice amerického pragmatismu a vyhovoval potřebám rychle se rozvíjející industriální společnosti, jakož i vědeckému duchu doby
Odrážka

za jeho předchůdce v USA je považován zejména W. McDougall (1908)

Odrážka

v Evropě předcházel behaviorismu požadavek ruského psychiatra V. M. Bechtěreva (1907), aby byla pěstována tzv. objektivní psychologie, a to jako reflexologie, neboť duševní děje jsou v podstatě mozkové reflexy (I. M. Sečenov, 1863)

Odrážka

na jeho vznik měly nepochybně vliv i experimenty se zvířaty sledující zákonitosti chování, které prováděl E. L. Thorndike (1898 a později)

Odrážka

podobné experimenty prováděné I. P. Pavlovem (1905 a později) v Rusku nebyly v USA dostatečně známy

Odrážka

Bechtěrev a později Watson zaútočili na psychologii jako vědu o vědomí a na její základní metodu, introspekci (psychologická metoda pozorování sebe sama, svých vnitřních prožitků a procesů probíhajících ve vědomí, uplatňuje se zejména ve výzkumu vnímání a myšlení; jako metoda je omezena na to, co si subjekt sám uvědomuje), prohlašujíce obojí za nevědecké podle Watsona je pojem vědomí jen náhražkou za pojem duše

Odrážka

J. B. Watson prohlásil, že psychologie člověka musí studovat, co člověk činí a říká v určité situaci, tj. jeho chování, a zjednodušil paradigma psychologie na schéma S-R (stimulus - reakce)
Odrážka

na studium vědomí, resp. vnitřních psychických dějů, je nutné rezignovat, protože nejsou pro svou subjektivnost dostupné

Odrážka

psychologie jako každá věda musí být založena na objektivním pozorování, které přináší kontrolovatelné poznatky

Odrážka

objektivitu lze zajistit jen v laboratorních podmínkáchb. se omezili se experimentování se zvířaty a v sociální psychologii na zjednodušené modelování sociálních situa­cí

Odrážka

osobnost byla interpretována jako „systém zvyků“ (E. R. Guthrie, 1944)

Odrážka

Watson - podmiňováním lze z dítěte, které je „nepopsanou deskou", učinit cokoli
Odrážka

b. se značně přiblížil i pojetí člověka jako stroje (J. O. de Lamettrie, 1748), které se ještě zvýraznilo, kdy se beha­vioristé inspirovali kybernetikou a pokoušeli se o počítačové modelování myšlení a jiných psychických funkcí

Odrážka

Watson byl zastáncem ortodoxního behaviorismu -  pozorovatelné jsou pouze reakce svalů a žláz a žádná „duševní aktivita“

Odrážka

b. ve svém počátečním období kladl důraz na asociace reflexů, periferní projevy reakcí a na situační determinanty
Odrážka

analytickou jednotkou se stal reflex, později reakce, resp. zvyk („hábit“)

Odrážka

b. se pokusil o zvědečtění psychologie a dal podnět k rozvíjení experimentální metody, čímž přispěl k rozšíření psychologických poznatků, byť s velmi omezenými možnostmi aplikace na psychologii člověka, neboť preferoval výzkum chování zvířat

Neobehaveorismus

Odrážka

za zakladatele je považován E. C. Tolman (1932)

Odrážka

překonal zjednodušující pojetí Watsonova klasického b. - tzn., že:
Odrážka

formuli S-R nahradil S-O-R: mezi stimulus a reakci vstupuje organismus jako komplex intervenujících proměnných, které spoludeterminují vliv stimulace na reakci

Odrážka

dále nahradil původní atomismus (reflexy jako funkční jednotky chování) a tzv. molekulární přístup usilující i o neurofyziologické aspekty reflexů tzv. molárním přístupem, který za elementy považuje akty chování jako nositele určitého významu

Odrážka

doménou neob. se stalo učení

Odrážka

B. F. Skinner (1938, 1952 a pozd.) odmítl koncept intervenujících proměnných a založil behaviorismus na experimentálním výzkumu učení; to je klíčovým pojmem analýzy chování, umožňuje pochopit jeho změny, jakož i kontrolovat jeho utváření
Odrážka

Skinner ostře odlišil respondentní (reaktivní) a operantní (aktivní) chování a tomu odpovídající klasické a instrumentální (operantní) podmiňování jako dva základní mechanismy učení

Odrážka

za základní považoval operantní chování, jehož zákonitosti umožňují jeho kontrolu a modifikaci prostřednictvím plánů zpevnění

Odrážka

P. Th. Young (1961): „Chování je sledováno jako změna v dynamických vztazích mezi organismem a okolím. Zahrnuje výrazné pohyby jako běh a pohyby řečových mechanismů. U zvířecích organismů zahrnuje chování změny, jako je produkce světla či elektrického výboje nebo změny v pigmentaci či zabarvení; lidské chování je však založeno na dvou druzích tělesných změn - na pohybu svalů a na sekreci žláz.“
Odrážka

organismus se adaptuje na své prostředí jednak metabolickou reakcí, jednak behaviorální reakcí

Odrážka

ústředním pojmem neob. se stala adaptace vyjadřující obecný princip vývoje a utváření chování

Odrážka

vrcholem behavioristického úsilí o scientistickou psychologii je operacionalismus - jeden ze směrů filozofie vědy, podle kterého lze svět redukovat na soubor fyzikálních operací; ve vědě mají smysl pouze termíny vystihující jevy, které lze provádět v laboratoři a které lze rozložit na jednotlivé operace; byl inspirován názory fyzika P. W. Bridgmana (1927)

Odrážka

jazyk psychologie musí být omezen na intersubjektivně sdělitelné a pozorovatelné chování, jehož projevy jsou operacionalizovány, tj. vymezeny operacemi, pokud možno měřitelnými

Odrážka

Kritické zhodnocení behaviorismu
Odrážka

behaviorismus usiloval o zásadní zvědečtění psychologie, kterého se pokusil dosáhnout redukcí jejího předmětu na studium chování a zavedením metod, jejichž užití předpokládá další zjednodušení toho, co je zkoumáno

Odrážka

podle A. Koestlera (1978) je éra behaviorismu „bídou psychologie, neboť psychologie jako taková tu přicházela velmi zkrátka

Odrážka

behaviorismus tím, že rezignoval na studium prožívání, kde se konstituují významy psychických reakcí, rezignoval i na hlubší pochopení psychiky

 

 

v     WATSON John Broadus (1878 - 1958)

Ø      zakladatel - americký psycholog - návazuje na PAVLOVA (Ivan Petrovič) = podmíněné reflexy

Ø      podmíněné reflexy - naučené reakce na základě zkušeností, učení

Ø      podmíněné reflexy - děje se na základě učení, za určitých podmínek může tento reflex vyhasínat až vyhasnout

Ø      nepodmíněné reflexy - vrozené, nevyhasínají

v     Watson rozlišuje 3 chování:

Ø      1. tzv. obecně svalové - odpovídá vůli

Ø      2. tzv. útrobní - odpovídá citům

Ø      3. tzv. hlasové - odpovídá myšlení

v     přeceňují význam učení, výchovy

v     chování je podle nich pouze souhrn naučených odpovědí

v     vůbec se nezabývají vědomím = černá schránka - nepokládají to za důležité, pouze chováním

v     SKINNER Burrhus Frederic

Ø      pokračovatel Watsona, neobehaviorista

Ø      význam trestu a odměny při formování chování

v     TOLMAN

Ø      patří k neobehavioristům

Ø      důraz na vnější chování, ale už je poukazováno na určité pochody uvnitř organismu, které nějak určují vnější chování

Ø      hovoří o "poznávacím zájmu" = vnitřní potřeba organismu orientovat se v prostředí, tento zájem není podle něj ničím ovlivněn, ale existuje u každého jedince jako takový (u  každého je jiný, individuální)

KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE

v     = poznávací psychologie

v     soustřeďuje se na to, co se děje uvnitř organismu (na rozdíl od behaviorismu)

v     chování chápáno jako vnější projev vnitřních psychických jevů

v     zdůrazňuje aktivitu člověka

v     zdůrazňuje význam myšlení v jednání člověka

v     GEORGE KELLY

HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE  (PSYCHOANALÝZA)

Psychoanalýza

Odrážka

zakladatel S. Freud (1902) ji definoval jako „vědu o nevědomí
Odrážka

v užším smyslu je chápána jako psychodiagnostická a psychoterapeutická metoda

Odrážka

v širším smyslu je chápána jako teorie lidské psychiky, resp. dynamiky osobnosti

Odrážka

rozvíjela se ze studia hysterie (S. Freud a J. Breuer), inspirovaného přednáškami francouzského psychiatra J. Charcota a dílem P. Janeta, kteří zdůrazňovali vliv vzpomínek na hysterii

Odrážka

Freud později formuloval tezi, že hysterikové jsou   nemocní   potlačenými   vzpomínkami - v hysterii se uplatňují potlačené afekty, které se transformovaly v nevědomé příznaky

Odrážka

od roku 1902 se kolem Freuda organizovalo psychoanalytické hnutí, které se rychle šířilo, i když mělo i řadu významných odpadlíků (C. G. Jung, A. Adler a další)

Odrážka

psychoanalytické teorie se postupně rozšiřovaly z psychiatrie na psychologii, teorii umění, kultury, sociologii a jinam
Odrážka

psychoanalýza se stala jedním z nejvlivnějších směrů v psychologii a S. Freud jedním z nejvýznamnějších představitelů novodobé psychologie (podle některých historiků psychologie je pokládán za nejvýznamnějšího představitele psychologie 20. století vůbec)

Odrážka

psychoanalytická doktrína:
Odrážka

struktura a dynamika osobnosti,

Odrážka

vývoj a funkce lidské sexuality, chápané zde velmi široce jako projev hédonické pudové tendence, libida

Odrážka

vliv na Freuda a psychoanalýzu měly tyto teorie:
Odrážka

A. Schopenhauer - učení o nevědomé světové vůli a E. von Hartmann - „filozofie nevědoma“

Odrážka

učení fyziologa H. Helmholtze (1847) o člověku jako uzavřeném systému energie, z něhož Freud odvodil vlastně jeden z nejdůležitějších principů své teorie - „energetickou ekonomii pudů, vazbu energie („kathexis) na pudová hnutí a její přelévání z potlačených pudů na jiné motivy

Odrážka

ekonomie energie
Odrážka

tj. její rovnoměrné uvolňování, souvisí s fyziologickou homeostázou a s pocity vnitřní spokojenosti

Odrážka

v duševním životě člověka se uplatňuje sexuální energie (libido) spojená s puzením k dosahování slasti

Odrážka

zaměření libida se vyvíjí od raného dětství a prochází následujícími fázemi: orální, anální a po určitém období latence genitální (zdrojem slasti jsou tedy postupně ústa, řiť a genitálie, resp. činnosti s těmito orgány spojené, tj. sání, kálení a sexuální aktivity, které mají pocitový odraz v genitáliích)
Odrážka

frustrace působící v jednotlivých fázích vývoje způsobují fixace na té které frustrované fázi, uplatňující se při pozdějších traumatech či stresech tak, že dochází k regresi na fixovanou fázi vývoje libida
Odrážka

fixace mohou vytvářet různé typy charakteru

Odrážka

osobnost člověka tvoří tři funkční systémy („psychické aparáty"), které S. Freud pojmenoval latinskými slovy:
Odrážka

1. Id (ono) reprezentující neosobní pudy, fungující podle principu slasti

Odrážka

2. Ego (já) reprezentující zkušenosti jedince a jeho společenské role, fungující podle principu reality, tj. směřující k udržování adaptace

Odrážka

3. Superego (nadjá) reprezentující osobní morálku, pojetí dobra a zla, ideály

Odrážka

kultura je vybudována na „potlačování pudů", a proto je člověk - bytost společenská a pudová současně - pln neustálých rozporů a zábran

Odrážka

Freud rozeznával zpočátku jen dva pudy, resp. třídy pudů:
Odrážka

ty, které slouží k sebezáchovám (hlad)

Odrážka

ty, které slouží získávání slasti (libido, sexus)

Odrážka

později (1920) zavedl jiné třídění a rozlišil:
Odrážka

eros (libidózní pud, který zahrnuje i pudy sebezáchovné)

Odrážka

thanatos (pud smrti, který se projevuje agresivitou a v extrémní podobě sebedestrukcí)

Odrážka

klíčovým aspektem formování charakteru, resp. Superega, je Oidipův komplex u hochů a Elektřin komplex u dívek (používá se však obvykle jen prvního termínu): vytváří se kolem 4. roku věku a vyjadřuje vztah dítěte k rodiči opačného pohlaví, který se vyznačuje znaky rivality a nevědomé sexuality
Odrážka

způsob, jakým se jedinec s tímto komplexem později, když se jeho sexualita probudí, vyrovná - neboť je tu vytvořeno napětí mezi tímto komplexem a Superegem - určuje podstatně jeho charakter

Odrážka

jádrem původní psychoanalýzy bylo určité pojetí neuróz
Odrážka

Freud byl přesvědčen o sexuálním původu všech neuróz; jako psychiatr totiž vykonával svou praxi v době, kdy byl sexus vlivem tzv. viktoriánské prudérní morálky interpretován jako něco hříšného, neslušného, dovoleného jen v manželství a pouze v určitých formách, což nutně vedlo u mnoha lidí k sexuálním konfliktům i k neurózám

Odrážka

Freudův přínos novodobé psychologii je nesmírný; i když jsou mnohá jeho tvrzení problematická, jeho objev tzv. obranných mechanismů a základních principů dynamiky osobnosti, funkce nevědomí a dalších fenoménů znamenal obohacení psychologie

Neopsychoanalýza

Odrážka

vznikla v době rozvinuté sociologie (zdůrazňující význam společenských činitelů) a filozofické antropologie (objevující rozpory mezi člověkem a společností)

Odrážka

K. Horneyová (1939) ji výstižně definuje jako „psychoanalýzu bez libida

Odrážka

psychologové zaměřili svůj zájem na mezilidské vztahy, k novému pohledu na člověka – začal dominovat sociální aspekt v tzv. individuální psychologii A. Adlera (Freudův žák)
Odrážka

vystoupil s kritikou jeho biologistických koncepcí klasické psychoanalýzy odvrat od biologiemi

Odrážka

současně se uplatňovaly objevy kulturní antropologie (M. Meadová a další) o vlivu kulturních vzorců na formování osobnosti

Odrážka

neopsychoanalytikové se pokoušeli zkoumat vztah neuróz a společenských podmínek života (K. Horneyová, H. Marcuse, E. Fromm, K. Mitscherlich, H. S. Sullivan a další)

Odrážka

je zaveden pojem „neurotická osobnost naší doby - určujícím činitelem je konflikt člověka s civilizací
Odrážka

Freud tvrdil, že je způsoben frustrací sexu

Odrážka

nepsychoanalytikové tvrdí, že je způsoben selháváním člověka v podmínkách soutěživého života naší kultury, v jeho strachu z neúspěchu, v nedůvěře vůči jiným, ale zejména v neurotickém pojetí lásky
Odrážka

láska se stává spíše prostředkem zbavování se úzkosti a pocitu méněcennosti, usiluje o neustálé důkazy, které objekt „lásky" zotročují a nakonec ho ze zotročování paradoxně obviňují

Odrážka

člověk se odcizuje svému reálnému já mimo jiné tím, že je idealizuje, a tím ztrácí kontakt s realitou a vytváří vůči ostatním lidem neurotické postoje, mezi něž patří i „nepravá neurotická láska“

Odrážka

představitelem neopsychoanalýzy je E. Fromm
Odrážka

zdůrazňuje, že „psychologie musí být založena na filozoficko-antropologickém pojetí lidské existence“

Odrážka

člověk je bytostí sociální a přírodní zároveň a je si vědom jak své rozporné existence (je živočich, ale také člověk - občan)

Odrážka

je na „útěku před svobodou, neboť rozšiřováním své svobody se dostal do nových závislostí, bohy nahradil idoly; proces osvobozování se vyústil do stavu, kdy se svoboda stala zátěží - člověk se osvobodil, ale k čemu?

Odrážka

Fromm vytvořil obraz „zoufalého izolovaného člověka“, který se odcizil sám sobě, ztratil své já, jeho individualita je jen zdánlivá a je odsouzen hledat svou identitu
Odrážka

v „nemocné společnosti se člověk orientuje na různé hodnoty

Odrážka

Fromm rozeznává různé orientace hodnot, které považuje za neproduktivní, např. tzv.:
Odrážka

receptivní (člověk má potřebu být akceptován, milován)

Odrážka

křečkovskou“ (hromadí věci, ale i dojmy a city, a obává se ztrát),

Odrážka

tržní“ (sebe i jiné chápe jen jako zboží, lidské vztahy jako tržní vztahy)

Odrážka

jako „produktivní“ hodnotí lásku jako pravý zdroj seberealizace

Odrážka

H. S. Sullivan (1953) je autorem interpersonální teorie osobnosti
Odrážka

člověk má vedle biologických potřeb velmi naléhavou potřebu bezpečí spojenou se společenskou existencí („pursuit of satisfaction, „pursuit of security)

Odrážka

příčinou napětí u člověka je nejen nemožnost uspokojit určité potřeby, ale také nemožnost uspokojit je určitým způsobem, naučeným už v dětství

Odrážka

to se týká např. potřeby moci, která má biologické kořeny, ale je modifikována kulturou
Odrážka

všechny potřeby pak mohou být uspokojovány jen v rámci sociálních interakcí, a proto interpersonální vztahy formují osobnost jedince, jejímž základním motivem je odstraňování úzkosti

Odrážka

dítě se např. učí, že se vyhne trestu, když bude konformní s rodiči; tím se jeho svět diferencuje na dvě hlediska: „to je pro mne dobré - „to je pro mne špatné (objektivní pohled na svět vychází z nezávislosti)

Odrážka

zkušenost člověka se dělí na tři druhy:
Odrážka

1. prototaxická (přetržité dojmy)

Odrážka

2. parataxická (znalost kauzálních vztahů mezi jednotlivými zážitky nebo jejich spojování)

Odrážka

3. syntaktická (zhodnocená a verbalizovaná zkušenost vytvářející systém a umožňující komunikaci s jinými osobami)
Odrážka

dynamika osobnosti pak vychází z tenzí, jejichž zdrojem je vznik potřeb a stav úzkosti, který je v dětství přenášen z matky na dítě a který vzniká také jako důsledek hrozby nejistoty: čím více úzkosti jedinec zakouší, tím je jeho duševní život (resp. tzv. selfsystem - osobnost) dynamičtější

Odrážka

nevědomí pak představuje vše duševní, co nebylo integrováno se sociálními vztahy, např. všechno co bylo v sociálních interakcích potlačeno jako hříšné, nedovolené, nemravné atd.

Odrážka

Kritické zhodnocení psychoanalýzy
Odrážka

je jí vytýkán jednostranný biologismus a pansexualismus

Odrážka

je kritizována Freudova vědecká metoda

Odrážka

základní koncepty psychoanalýzy však byly empiricky přezkoumány a vcelku potvrzeny

 

 

v     SIGMUND FREUD (1856 - 1939)

Ø      zakladatel psychoanalýzy

Ø      vídeňský lékař, psycholog, psychiatr

Ø      narodil se na Moravě, ale jako dítě (4 roky) odjíždí do Rakouska, zde prožil většinu života

Ø      Žid - musí opustit Rakousko a později žije ve Francii a VB

v     vypracoval teoretický systém tzv. psychoanalýzu = což je rozbor duše

v     zabývá se podvědomím člověka, zkoumá ho a v něm nachází příčinu různých psychických poruch

v     snažil se odhalit vztah mezi minulou, hluboko uloženou zkušeností, a současností

v     dílo:      

Ø      Výklad snů - sny jen projevem potlačovaných tužeb (často sexuálního původu)

Ø      Tři úvahy o sexuální teorii

Ø      Úvod do psychoanalýzy

v     příčina neurózy nebo jiných psych. stavů je podle něj podmíněna neuskutečnitelnými přáními či potlačením pudů

Ø      neuróza - určitá porucha prožívání a chování (př. histerie = zvýšené výkyvy emocionální oblasti, nečekané reakce, zvýšená citlivost, výbušnost, psych. labilita, histerický záchvat, zkratkovité jednání, člověk se až neovládá)

Ø      psychopatie - trvalejší defekt osobnosti, nápadné, rušivé někdy až asociální tendence člověka, nedostatek etických zábran, žádná emocionální vazba ke komukoli (ublížení na zdraví, vraždy, znásilnění)

 

v     CARL GUSTAV JUNG (1875 - 1961)

Ø      Švýcar

Ø      psycholog

Ø      zpočátku spolupracuje s Freudem, později kritika

v     dílo:

Ø      O duši moderního člověka

Ø      Analytická psychologie

v     2 typy osobnosti:       

Ø      introvert =  zaměření osobnosti do vlastního nitra, do sebe sama, na vnitřní svět, na své city, myšlenky

Ø      ztráta kontaktu s realitou - znak autismu = poškození mozku - nepřístupnost pro kontakt, je vrozený, člověk opakuje stejnou činnost, odbočení vyvolává přehnaná reakce

Ø      extrovert =  zaměření osobnosti k okolí, společenskost, otevřenost, snadné navazování kontaktu s lidmi, výřečnost, záliba ve změnách, snadná sociální adaptace = přizpůsobivost

v     ALFRED ADLER

Ø      místo o sexuálním pudu hovoří o pudu k moci

Ø      lidská touha po moci je utlačována - podstatou méněcennosti

v     rozvoj psychoanalýzy po 2. svět. válce v USA:

v     dnes neopsychoanalytici nepodceňují společenské faktory

v     duševní konflikty mohou vznikat ve sporu jedinec  X  společnost, ale podle nich jsou řešitelné člověkem

v     ERICH FROMM

Ø      neopsychoanalytik

Ø      konvence tradice potlačují svobodu a individualitu jednotlivce a mohou být příčinou jednotlivých poruch a duševních konfliktů

HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE

 

Odrážka

navazuje přímo na fenomenologickou psychologii a prohlašuje se (A. H. Maslow, 1962) za „třetí cestu", resp. „sílu" v psychologii (dalšími dvěma cestami jsou psychoanalýza a behaviorismus)

Odrážka

je reakcí na krizi behaviorismu, který svým redukcionismem (omezením svého předmětu jen na chování) vyloučil z psychologie řadu témat, která tvoří psychologii psychologií a stávají se v dnešní době znovu velmi naléhavá

Odrážka

h. psychologie reprezentuje návrat k „psychologické psychologii" (J. Cohen, 1957)

Odrážka

vznikla v USA r. 1962 a jejími předními představiteli se stali, vedle ústřední postavy A. H. Maslowa, C. R. Rogers, R. May, J. F. T. Bugenthal, A. Sutích a další

Odrážka

Maslow (1968) – psychologie se musí vrátit k problémům člověka, máli být životnou vědou. J. F. T. Bugenthal (1965) formuloval pět následujících postulátů humanistické psychologie:

Odrážka

1. Člověk jako takový je něčím víc než sumou svých částí, je osobou, nikoli organismem; „předmětem humanistické psychologie je člověk v je­ho nejlidštějším aspektu... v tom, co ho nejvíce odlišuje jako svérázný druh bytostí"

Odrážka

2. Člověk existuje v lidském prostředí: svérázná povaha člověka se projevuje jeho stálým setrváváním ve svazcích s jinými lidmi; jde především o člověka v sociálním kontextu

Odrážka

3. Člověk je vědomý: středem lidské zkušenosti je vědomí, které vykazuje kontinuitu; člověk nepřechází od jedné odtržené epizody ke druhé a v jeho vztazích intervenují ovšem i nevědomé tendence

Odrážka

4. Člověk disponuje možností volby, přičemž „volba je atributem zkušenosti"; člověk je si vědom toho, že je „účastníkem vlastní zkušenosti", a tím je mu dána možnost překročit hranice stavu daného přírodou

Odrážka

5. Člověk je činný intencionálně (s vědomým zaměřením), protože má hodnoty a tvoří; tím dává své činnosti smysl a na tom buduje i svou totožnost: smysl pro něj má jak uchování, tak i změna, touží po klidu, ale i po vzrušení

Odrážka

středem pozornosti je seberealizace, uskutečňování možností člověka a jeho tvořivé podstaty. Maslow - „humanističtí psycholo­gové jsou v první řadě lidé a v druhé řadě vědci", dobyla dosud byla „psychologií" opic, bílých krys a koček

Odrážka

nejdůležitější pozadí tvoří „evropská filozofie existence a fenomenologie“, jakož i velká hospodářská reforma „New Deal": spojení humanistických ideálů a hospodářsko-pragmatických princi­pů umožnilo „periodu kreativní tvorby k blahu jedince, jakož i celé společnosti" a vývoj hu­manistické psychologie jako protiváhy psy­choanalýzy a behaviorismu

 

v     vznik v 50. letech v USA

v     v popředí stojí člověk a jeho snaha o vyjádření sebe sama (seberealizaci)

v     poměry kolem člověka se mají humanizovat (zlidšťovat)

v     potlačování vlastního já, stylizace do určité role, člověk potlačuje svoji individualitu - psychické poruchy (neuróza)

v     CARL RANSOM ROGERS

Ø      důraz kladl na změnu osobnosti pacienta v průběhu terapie

Ø      rozvinul skupinové techniky psychoterapie (skupinová setkání) se zaměřením na uvolnění mezikulturního napětí (rasového, náboženského, nacionálního, sociálního) a na vzájemné porozumění antagonistických skupin

TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE

v     zabývá se mimořádnými stavy vědomí (koma, halucinace, hypnóza)

v     STANISLAV GROF

Ø      Američan českého původu

Ø      Se svou ženou Kristinou vytváří a rozvíjí techniku holotropního dýchání

Ø      vychází z východních duchovních nauk jako buddhismus, hinduismus a učení C. G. Junga rozvíjí humanisticky orientovanou psychoterapií, která na rozdíl od behaviorismu a freudismu přihlíží k duchovnímu rozměru lidské psychiky, která vážně přistupuje k psychickým a náboženským stavům jako jsou mystické prožitky, zjevení, trans, spontánní tvořivost, stavy extáze apod.

webzdarma.cz