EVROPSKÁ UNIE

dějiny a současnost; vztah k ČR; problémy EU a jejich řešení; jednotná evropská měna

EVROPSKÁ UNIE

   květen 1948, Evropský kongres v Haagu – požadavek na sjednocení Evropy v ekonomickou a politickou unii

   květen 1945 – vzniká Rada Evropy

motivy integrace   - politické, ekonomické, bezpečnostní

                            - dva vojenskopolitické bloky

                            - snaha o integraci Německa a překonání vztahů mezi Německém a

  Francii

   Evropská společenství vznikla 1967 na bázi tří ekonomických organizací

- Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

- Evropské hospodářské společenství (EHS)

- Evropské společenství pro atomovou energii (Euroatom)

   ESUO – tzv. Montánní unie, 1952, Bel., Fr., It., Luc., Hol., SRN

- společný trh uhlí a oceli

   EHS – 1958, na základě Římské smlouvy, zakládajícími členy byly země ESUO, v roce 1973 se připojilo Dán., Ir., V.B., 1981 Řec., 1986 Šp., Por.

- členové EHS se automaticky staly členy ESUO

   Euroatom – 1958, na základě Římské smlouvy, výzkum a rozvoj atomového průmyslu

- původně 6 členů, později 12

   1. 11. 1993 – vstoupila v platnost Smlouva o EU na základě dohod z Maastrichtu

- EHS se rozšířilo o Ekonomickou a měnovou unii

- vzniklo tak Evropské společenství

- ES je součástí EU

- EU zahrnuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, spolupráci v resortech spravedlnosti a vnitra, společné občanství

 

   pět hlavních orgánů EU   - Rada EU

- Evropská komise

- Evropský parlament

- Soudní dvůr

- Účetní dvůr

   Evropský parlament        - 567 poslanců, voleni na 5let, zasedá ve Strasburku a v Bruselu

- rozdělení křesel mezi jednotlivé země na základě kompromisu mezi principem proporcionality a svrchované rovnosti

- rozdělení podle ideového proudu – socialisté, liberálové, zelení

   Rada Evropy         - je hlavním rozhodovacím orgánem, který schvaluje všechny

legislativní akty, zasedá zpravidla v Bruselu

- členové jsou reprezentanti jednotlivých zemí: hlavy států, předsedové vlád

- zasedají dvakrát ročně, její komuniké jsou závazná pro činnost Rady ministrů

- v čele stojí předseda, který se střídá po 6 měsících v abecedním pořádku podle zemí

- rozhoduje o přijetí nového člena, uzavírá dohody se třetími zeměmi, mez. organizacemi, dohody jsou závazné pro všechny členy společenství

- součástí RE je Výbor zástupců, je na úrovni velvyslanců, není oprávněn RE zastupovat

   Evropská komise - je výkonným orgánem, tvořeným 17 členy, kteří jsou jmenováni na

základě společné dohody na 4 roky

- jsou nezávislí na jednotlivých vládách a vykonávají činnost ve prospěch společenství

- v její kompetenci je navrhovat RE právní akty a kontrolovat primární (mezinárodní smlouvy) a sekundární právo (závazné akty orgánů společenství)

- má právo ukládat sankce v oblasti hospodářské soutěže a dopravní politiky, má právo ukládat sankce fyzickým i právnickým osobám

- v čele stojí předseda, zasedá 1x týdně, k přijetí usnesení je nutno 9 hlasů

   Soudní dvůr          - je orgánem soudní moci, skládá se ze 13 soudců, jsou jmenováni na

základě společné dohody na dobu 6 let

- každé 3 roky se jmenuje 6 resp. 7 soudců

- řeší spory v rámci společenství

   Účetní dvůr           - je nejvyšším orgánem finanční kontroly, má 12 členů jmenovaných

Radou

 

EU je polootevřenou organizací; členství je možné až po splnění určitých podmínek

   musí se jednat o evropskou zemi s demokratickým systémem a tržní ekonomikou

   musí dojít ke ztotožnění se Společenstvím a přijetí jeho norem

   o členství rozhoduje Rada na základě žádosti

   Rada si vyžádá souhlas Komise a Parlamentu

   členství může v první fázi předcházet přidružení (asociace)

   přidružit se může stát, sdružení států, nebo mez. organizace

   asociační dohoda je uzavřena na dobu neurčitou a stanovuje desetileté přechodné období

Zásady přidružení

Hlavní prioritní oblasti, stanovené pro jednotlivé kandidátské země, se týkají jejich schopnosti převzít závazky vyplývající z plnění kodaňských kritérií, která stanoví,že členství vyžaduje:

   aby kandidátská země dosáhla takové institucionální stability, která zaručuje demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin;

   existenci fungujícího tržního hospodářství, stejně jako schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními silami uvnitř Unie;

   schopnost převzít závazky spojené s členstvím, včetně směřování k cílům politické, hospodářské a měnové unie.

Konvent

Vznik a základní vymezení práce Konventu

Konvent zahájil svou činnost 28. února 2002 a měl by působit zhruba po dobu jednoho roku. Výstupem Konventu mají být doporučení, resp. varianty řešení jak by měla Evropa vypadat po přijetí nových členů z hlediska institucionálního.

Na základě Deklarace z Laekenu se na práci Konventu, která vyústí do předloh budoucích institucionálních změn Evropské unie, budou moci poprvé v historii evropské integrace podílet také země, které na členství v EU teprve kandidují.

Kandidátské země jsou plně zapojeny do činnosti Konventu a jsou zastoupeny za stejných podmínek jako členské státy (1 vládní a 2 zástupci národního parlamentu). Nemohou pouze zabránit vzniku konsensu, který může případně vzniknout mezi zástupci členských států ohledně závěrečných doporučení Konventu.

Účast v Konventu se týkala/ všech 13 kandidátských zemí, tj. nejen 12 zemí, které vedou s členskými státy EU vstupní rozhovory (Česká republika, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Kypr, Malta, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Bulharsko, Rumunsko), ale také Turecka, které ještě veškeré podmínky k zahájení vstupních jednání nesplňuje.

Konventu zasedá 105 osob (předseda, 2 místopředsedové, 1 zástupce vlády z každé členské a kandidátské země EU - 28 členů, 2 zástupci z každého národního parlamentu každé členské a kandidátské země EU - 56 členů, 16 členů Evropského parlamentu, 2 zástupci Evropské komise). Evropská rada jmenovala předsedou Konventu bývalého francouzského prezidenta V. GiscardEstainga a místopředsedy bývalé předsedy vlády Itálie G.Amata a Belgie J.L.Dehaena.

Jednání Konventu probíhají vždy v Bruselu, v budově Evropského parlamentu, zhruba jedenkrát do měsíce. Jsou vedena v jazycích EU (11 oficiálních jazyků), přičemž zástupci kandidátských zemí mohou hovořit ve své mateřštině, pokud mají vlastního tlumočníka, který projev simultánně převádí do jednoho z jazyků Unie. Dokumenty vzešlé z Konventu jsou přístupné veřejnosti.

Českou republiku stejně jako jakýkoli jiný členský stát či kandidátskou zemi zastupoval/uje v Konventu představitel vlády a dva zákonodárci národního parlamentu.

Evropská unie – integrační proces

Počátky integrace

Úvahy o jednotné Evropě provázejí její obyvatele již dlouhý čas, přičemž významným impulsem pro vzedmutí těchto názorů byla zejména tragédie I. světové války, která postihla především evropský kontinent způsobem do té doby nemyslitelným. Víra v nutnost zabránit opakování katastrofy takového rozsahu se stala živnou půdou pro unifikační myšlenkové proudy, v nichž se začaly objevovat hlasy volající po integraci všech evropských států (často na federálním základě - tedy vytvoření Spojených států evropských po vzoru USA). Jejich vyjádřením se stala kniha "Paneurope" Richarda Coudenhove-Kalergiho vydaná r. 1923 a na ni navazující panevropské hnutí, které ovlivnilo mnoho význačných osobností meziválečné i poválečné éry.

Snahám o politické sjednocení Evropy však nebyla nakloněna situace ani tehdy, ani po II. světové válce, kdy se téma Spojených států evropských objevilo znovu v projevu britského politika Winstona Churchilla dne 19. září 1946 ve švýcarském Curychu. V souvislosti s realizací tzv. Marshallova plánu pro hospodářskou obnovu válkou zničené Evropy a následným vznikem Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci, jejímž cílem bylo koordinovat právě pomoc poskytovanou podle Marshallova plánu, se objevil názor, že spíše než celková integrace politická, ke které mnoho vlád přistupovalo se zjevnou neochotou, by se schůdnější mohla stát cesta jednotlivých kroků, zejména v hospodářské oblasti.

1989 - Období změn

Přelom osmdesátých a devadesátých let byl významně poznamenán společenskými a politickými změnami v zemích střední a východní Evropy jakož i vztahy Společenství k nim: v červenci 1989 se začalo jednat o spolupráci při restrukturalizaci hospodářství Polska a Maďarska; 19. září téhož roku byla podepsána smlouva o obchodní a ekonomické spolupráci s Polskem; 18. prosince následovala obdobná smlouva se SSSR; 29. května 1990 byla v Paříži podepsána smlouva o založení Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), která měla poskytovat finanční podporu zemím střední a východní Evropy. Nové politické reprezentace zemí bývalého socialistického tábora považovaly vstup do ES za jeden ze základních cílů společenské proměny a první asociační dohody se zeměmi střední a východní Evropy - Polskem, Maďarskem a ČSFR, byly podepsány 16. prosince 1991.

Významnou událostí v dějinách ES i celé Evropy bylo sjednocení Spolkové republiky Německo s Německou demokratickou republikou na podzim 1990. Společenství se rázem, bez jakékoli přípravy, fakticky rozšířila o jeden stát a byla konfrontována s velmi naléhavými úkoly spojenými s transformací hospodářství založeného na státním plánování, restrukturalizací podnikové sféry, zvýšením produktivity práce apod.. Německo se rázem stalo jednou z vedoucích evropských mocností.

1991 - Evropská unie: od Maastrichtu k Amsterdamu

Vývoj konce osmdesátých let evropskou integraci výrazně posílil. V prosinci 1990 byla v Římě zahájeny dvě mezivládní konference, jejichž cílem bylo podruhé podstatně revidovat dosavadní zakládací smlouvy. Roční jednání vyvrcholilo v Maastrichtu ve dnech 9. a 10. prosince 1991, kde hlavy států a vlád členských zemí přijaly návrh smlouvy o Evropské unii, který byl následně slavnostně podepsán 7.února 1992 rovněž v Maastrichtu.

Po dokončení všech ratifikací vstoupila Smlouva o Evropské unii v platnost dne 1. listopadu 1993.

Po dokončení jednotného vnitřního trhu se EU plně soustředila na realizaci projektu hospodářské a měnové unie, který si stanovila ve smlouvě o Evropské unii (Maastrichtské smlouvě). Na madridském zasedání Evropské rady v prosinci 1995 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné měny s názvem "euro" k 1. lednu 1999.

Dosud poslední rozšíření se uskutečnilo k 1. lednu 1995, kdy se členy EU staly Finsko, Rakousko a Švédsko. Referendum o přístupu Norska z listopadu 1994 skončilo opět s negativním výsledkem a Norské království se členem EU nestalo.

Konec 90. let

Od poloviny devadesátých let podalo 10 zemí střední a východní Evropy (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko) a Kypr oficiální žádost o členství v EU (s Maltou, která podala žádost dříve, byla jednání obnovena). Česká republika tak učinila 23. ledna 1996, kdy předseda vlády ČR předal českou žádost spolu s vysvětlujícím memorandem do rukou italského předsednictví. Doporučení Evropské komise se staly jedním z podkladů pro zasedání Evropské rady v prosinci 1997 v Lucemburku, která rozhodla o zahájení jednání o členství s ČR, Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem a Kyprem. Pro každou z kandidátských zemí přijala Komise dne 4. února 1998 dokument nazvaný Přístupové partnerství, který obsahuje hlavní oblasti, na něž by jednotlivé kandidátské země měly zaměřit pozornost při přípravě na členství v EU, a stanoví priority, které by měly být dodržovány při přejímání acquis Unie i čerpání finančních zdrojů, které jsou za tímto účelem k dispozici.

1999 - Dovršení hospodářské a měnové unie

Dne 1. ledna 1999 byla na světové trhy uvedena jednotná měna „EURO“, která je hlavní součástí hospodářské a měnové unie jedenácti členských států Evropské unie (SRN, Francie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Itálie, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Finsko, Rakousko). Měny těchto států byly vůči euru zafixovány pomocí nezměnitelného koeficientu dle výsledků devizových trhů k 31. 12. 1998. Vznikla nová měna, která je schopna převzít úlohu jednoho z rozhodujících světových platidel.

Do 21. století vstupuje Evropská unie silnější o společnou měnu, ale zároveň s mnoha výzvami před sebou. Další vývoj, i rozšíření o země jako Česká republika, bude přímo záviset na úspěchu jejích vnitřních reforem i na úspěchu hospodářské a měnové unie.

2000 - Rozhodný krok k rozšíření

Státy se po velmi bouřlivé debatě kolem reformy evropských institucí před přijetím dalších zemí dohodly na rozšíření většinové volby, na změně v přidělování křesel v Evropské komisi (1 komisař za každou zemi), dále pak na zvýšení počtu křesel v parlamentu na 740 (ČR 20). Upravily také rozdělení hlasů v Radě ministrů podle počtu budoucích členů (ČR 12). Lídři EU sice nestanovili přesné datum rozšíření, nicméně vyjádřili jasný záměr rozšířit Unii o nejlépe připravené země v červnu 2004.

 

Pilíře evropské integrace

1. pilíř – Evropská společenství

(Smlouva o založení Evropského společenství, Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli, Smlouva o založení Evropského sdružení pro atomovou energii)

Prvním, nejsilnějším a nejpropracovanějším pilířem se rozumí Evropská společenství, která existují již od roku 1957. Úkolem Společenství je vytvořením trhu, hospodářské a měnové unie a dalších politik podporovat harmonický a vyvážený vývoj hospodářských činností ve Společenství, trvalý a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí, vysoký stupeň konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.

První pilíř má tzv. supranacionální (nadnárodní) charakter. Co si pod tímto pojmem představit? Jednotlivé členské státy EU delegují na Evropská společenství část své národní suverenity, jejich zájmy jsou pak uskutečňovány prostřednictvím ES a jejich orgánů, především Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropského soudního dvora. Oproti d jiným mezinárodním organizacím se v Evropských společenstvích nemusejí přijímat všechna pravidla konsensem, a proto se může stát, že členský stát je vázán i pravidlem, pro jehož přijetí nehlasoval. Na rozdíl od Evropské unie jako celku i od ostatních dvou pilířů mají všechna tři společenství, která první pilíř tvoří (Evropské společenství, Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské společenství pro atomovou energii), právní subjektivitu. Mohou tak uzavírat mezinárodní smlouvy a mají vlastní právní řád (acquis communautaire), který je nadřazen právu jednotlivých členských států.

Jakými způsoby se Evropská společenství snaží dosáhnout svých cílů? Především vytvořením vnitřního trhu, charakterizovaného tzv. čtyřmi svobodami: volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. S vnitřním trhem úzce souvisí hospodářská a měnová unie, jejímž dosavadním vrcholem bylo zavedení společné měny euro – užívalo ji zatím 11 členských států EU (od 1.1. 2001 se 12. členem tzv. eurozóny stalo Řecko). ES mají kromě toho pravomoci v dalších oblastech: doprava, obchod, zemědělství, ochrana životního prostředí, sociální politika a zaměstnanost, regionální politika, ochrana spotřebitele, školství a vzdělávání ad.

Poté, co vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva (1.5. 1999), došlo výraznému posílení pravomocí ES na poli volného pohybu osob. Z třetího (spolupráce ve věcech vnitra a justice) se do prvního pilíře přesunula opatření týkající se azylové politiky, přistěhovalecké politiky, politiky vůči občanům třetích zemí (nečlenských států), celní spolupráce a soudní spolupráce v občanskoprávních věcech. Zároveň, v souvislosti se začleněním Schengenských dohod do rámce Evropské unie, sem přešla větší část jejich opatření (s výjimkou všech ustanovení týkajících se policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, které spadají do 3. pilíře).

Schengenskými dohodami rozumíme mezivládní dohodu, podepsanou 14. června 1985 v lucemburském Schengenu, a její doplnění z roku 1990, jimiž se 5 členů ES (Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Francie a Německo) rozhodlo postupně odstranit společné hraniční kontroly a plně uplatnit volný pohyb všech osob, které jsou státními občany signatářských členských států, ostatních členských států i třetích zemí po celém území tzv. Schengenské oblasti. V roce 1990 se mezi signatářské země dohod zařadila Itálie, v roce 1991 Španělsko a Portugalsko, v roce 1992 Řecko, v roce 1995 Rakousko a od roku 1996 také Švédsko, Finsko a Dánsko. Mimo zůstávají Velká Británie a Irsko, zatímco z nečlenských států jsou od roku 1996 k Schengenskému systému přidruženy Island a Norsko.

Další dva pilíře zůstávají oblastmi spolupráce na mezivládní úrovni. Při uskutečňování cílů hraje dominantní roli Rada EU, která zastupuje zájmy členských zemí EU a má rozhodovací, koordinační a výkonnou pravomoc. K rozhodnutí ve věcech spadajících do druhého nebo třetího pilíře je většinou třeba souhlas všech členských států EU.

2. pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)

(Smlouva o EU, Hlava V)

Druhý pilíř zahrnuje všechny oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jeho cíle jsou především:

   zabezpečení společných hodnot, základních zájmů a nezávislosti Unie;

   posilování bezpečnosti Unie a jejích členských států;

   zachování míru a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN, helsinského Závěrečného aktu a Pařížské charty;

   podpora mezinárodní spolupráce;

   rozvoj a upevňování demokracie a právního státu a respektování lidských práv a základních svobod.

Mezi členskými zeměmi panuje shoda v tom, že rozvoj spolupráce v této oblasti nelze uspěchat. Členské státy musí samy považovat za přirozené, že zároveň s posilováním zájmů Unie posilují i jejich národní zájmy. Základními nástroji v rámci tohoto pilíře jsou „společné strategie“, jež jsou realizovány prostřednictvím „společných akcí“ a „společných postojů“, a mají zabezpečit vznik a vykonávání jednotné politiky, reflektující politickou identitu Společenství.

Ve snaze prohloubit koordinaci a prezentaci SZBP a poskytnout Unii viditelnou tvář, která by ji zastupovala na mezinárodní scéně, byla v září 1999 vytvořena funkce Vysokého představitele pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku („Pan SZBP“), do níž byl jmenován bývalý generální tajemník NATO Javier Solana.

Krize v jihovýchodní části evropského kontinentu a problematičnost zásahů NATO v rámci evropských konfliktů urychlily jednání o společné evropské bezpečnostní a obranné identitě. Jejím předobrazem byla Západoevropská unie, uskupení, které vzniklo v roce 1948 za účelem spolupráce v otázkách bezpečnosti a obrany, a v současnosti sdružuje 28 evropských států (členů i nečlenů EU), které mají rozdílný status (členové, přidružení členové, přidružení partneři, pozorovatelé). ZEU si zatím ponechala svou institucionální samostatnost, podle Amsterodamské smlouvy se však stává integrální součástí vývoje Unie a bude postupně integrována do SZBP. ZEU bude rozvíjena jako obranná složka EU a jako prostředek pro udržování evropského pilíře NATO. Aby nedocházelo k zbytečnému dublování aktivit, je obranná politika EU plně kompatibilní s obrannou politikou NATO, s orgány NATO spolupracuje a její místo je především tam, kde NATO nezasahuje. Na summitu NATO v Berlíně r. 1996 byl kromě toho vytvořen koncept kombinovaných sil, jež jsou obsazovány ze zdrojů NATO a podléhají politickému a strategickému vedení ZEU.

EU zároveň do Amsterodamské smlouvy začlenila tzv. Petersberské úkoly ZEU, tj. akce, při nichž bude ZEU zejména působit: humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krize, včetně nastolování míru.

O otázkách spojených s evropskou obrannou a bezpečnostní identitou rozhoduje Evropská rada a podléhají ratifikaci všech členských států EU. EU také plně respektuje individuální vztahy členských států k Severoatlantické alianci. V žádném případě se neplánuje vytvoření společné evropské armády, EU bude k svým operacím využívat armád jednotlivých členských států.

3. pilíř – Spolupráce v oblastech vnitra a justice

(Smlouva o EU, Hlava VI)

Třetí pilíř zahrnuje zejména policejní a justiční spolupráci v trestních věcech. Cílem je poskytovat občanům EU v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany. Vlastní spolupráce spočívá v předcházení a potírání rasismu a xenofobie a organizované i neorganizované kriminality, především terorismu, obchodu s lidmi, trestných činů proti dětem, obchodu s drogami, obchodu se zbraněmi, korupce a podvodu, a to prostřednictvím užší spolupráce policejních, celních a obdobných orgánů (přímo nebo prostřednictvím EUROPOLu), užší spolupráce soudních a obdobných orgánů v trestních věcech a v případě potřeby také harmonizací trestněprávních předpisů.

Evropský policejní úřad EUROPOL byl zřízen na základě mezivládních dohod v roce 1998 (ještě před jeho vznikem začala v roce 1995 fungovat speciální Protidrogová jednotka). Zabývá se především vyhledáváním, tříděním a analýzou informací týkajících se trestné činnosti a kriminální prevencí

 

Přístupové partnerství s ČR

ZÁSADY

Hlavní prioritní oblasti, stanovené pro jednotlivé kandidátské země, se týkají jejich schopnosti převzít závazky vyplývající z plnění kodaňských kritérií, která stanoví,že členství vyžaduje:

   aby kandidátská země dosáhla takové institucionální stability, která zaručuje demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin;

   existenci fungujícího tržního hospodářství, stejně jako schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními silami uvnitř Unie;

   schopnost převzít závazky spojené s členstvím, včetně směřování k cílům politické, hospodářské a měnové unie.

 

PRIORITY A PRŮBĚŽNÉ CÍLE

Politická kritéria
Demokracie a právní stát

   Nutnost urychleně přijmout opatření: dokončit reformu veřejné správy na celostátní úrovni přijetím právního rámce zajišťujícího stabilitu, nezávislost na nepřípustných vlivech a profesionalitu; pokračovat v intenzivním vzdělávání, včetně záležitostí vztahujících se k acquis.

   Dokončit reformu soudnictví s tím, že budou vzata v úvahu právní, organizační, administrativní, vzdělávací a rozpočtová hlediska, aby byla zajištěna účinná aplikace práva, včetně právních předpisů Společenství, a nezávislost soudnictví.

   Usilovat o efektivnější boj proti korupci a hospodářské kriminalitě.

Lidská práva a ochrana menšin

   Zajistit efektivní systém nápravy zneužívání úřední moci ze strany policie.

   Pokračovat v úsilí - na národní, regionální i obecní úrovni - o zlepšení podmínek pro romskou menšinu. Úsilí by se mělo zaměřit na pracovní příležitosti, přístup ke vzdělávání, včetně vhodných opatření pro integraci romských dětí do základních škol běžného typu, na opatření pro boj s diskriminací ve společnosti a přístup k bydlení. Zejména realizovat úkoly obsažené ve vládní politice pro integraci Romů z června 2000.

 

Ekonomická kritéria

   Nutnost urychleně přijmout opatření: Realizovat plán restrukturalizace ocelářského sektoru v souladu s požadavky Společenství; realizovat kriteria životaschopnosti (viability) ocelářských podniků.

   Zlepšit prostředí pro podnikání: i. zlepšením provozu obchodního rejstříku, ii. zlepšením právních předpisů o úpadku a jejich provádění a iii. vyřešením problému špatných úvěrů transparentní a ekonomicky efektivní cestou.

   Dokončit proces privatizace podnikového sektoru a realizovat program liberalizace veřejných služeb.

   Pokračovat v restrukturalizaci podniků, zejména prostřednictvím Revitalizačního programu a České konsolidační agentury; poskytovat odpovídající podporu rozvoji malých a středních podniků.

   Pokračovat ve fiskálních reformách, včetně reforem financování zdravotnictví a penzijního systému, s ohledem na zajištění střednědobé udržitelnosti veřejných financí.

  

Schopnost převzít závazky vyplývající ze členství
Volný pohyb zboží

   Dokončit sladění legislativy ČR v oblasti potravinářských výrobků a její účinné zavedení; sektorová a horizontální legislativa. Dokončit zavedení zbývajících směrnic nového přístupu a přijetí evropských norem.

   Zajistit efektivnost struktur, které zodpovídají za provádění legislativy, dokončit posílení dozoru nad trhem a posuzování shody. Ustanovit orgán zajišťující výměnu informací a notifikaci technických požadavků.

   Dokončit harmonizaci v oblasti veřejných zakázek; zrušit národní preferenční klauzuli pro veřejné zakázky umožněním účasti ve výběrových řízeních v České republice všem společnostem ze Společenství.

   Pokračovat v prověřování legislativy v neharmonizované oblasti, tak aby byla v souladu s články 28, 29 a 30 Smlouvy o ES, a ukončit uspořádání administrativy zodpovědné za kontrolu v této oblasti.

Volný pohyb osob

   Pokud jde o profesní kvalifikace získané před harmonizací, měla by Česká republika upřesnit zavedení opatření, která by zajistila, že všichni její pracovníci kvalifikovaní pro výkon dané profese budou moci od vstupu ČR do EU splnit požadavky směrnic.

   Dokončit sladění vzájemného uznávání profesních kvalifikací a diplomů a dále rozvíjet požadované administrativní struktury a vzdělávací programy.

   Posilovat administrativní struktury pro koordinaci sociálního zabezpečení.

Volný pohyb služeb

   Dokončit slaďování legislativy v oblastech pojišťovnictví, ochrany dat a informační společnosti.

   Posílit dohled nad finančními službami.

   Zajistit účinnost aktivit Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Volný pohyb kapitálu

   Pokračovat v úsilí ke zrušení existujících anonymních účtů.

   Dokončit slaďování legislativy s druhou směrnicí pro potírání praní špinavých peněz.

   Zajistit soulad s doporučeními FATF (Financial Action Task Force).

Právo obchodních společností

   Posílit výkon práv duševního a průmyslového vlastnictví zejména policejními a celními orgány a zlepšit spolupráci mezi nimi. Zvýšit úsilí v boji proti pirátství a padělání; posílit vzdělávání pro orgány výkonu práv duševního a průmyslového vlastnictví včetně soudců a státních zástupců.

Soutěžní politika

   Zajistit prosazování předpisů v oblastech hospodářské soutěže a veřejné podpory (včetně implementace pravidel pro regionální podporu); zvýšit transparentnost a zlepšit poskytování informací zejména s ohledem na veřejnou podporu; zvýšit povědomí o předpisech mezi účastníky na trhu a poskytovateli veřejné podpory; zintenzívnit školení soudců ve specifických oblastech hospodářské soutěže a veřejné podpory.

Zemědělství

   Zvýšit kapacitu administrativy v zemědělství a dokončit přípravy na ustanovení a praktickou aplikaci řídících mechanismů Společné zemědělské politiky (SZP), zejména u tržních informačních systémů (včetně sledování cen), Integrovaného administrativního kontrolního systému, Platební agentury, Sítě zemědělských podniků a u klasifikace jatečně opracovaných těl, stejně jako na implementaci a prosazování veterinární a fytosanitární legislativy a legislativy bezpečnosti potravin.

   Posílit administrativní struktury potřebné k provádění, implementaci, řízení, monitoringu, kontrole a hodnocení programů rozvoje venkova financovaných Společenstvím.

   Dokončit systém identifikace zvířat; pokračovat ve slaďování u veterinárního a fytosanitárního acquis a zlepšit inspekční opatření; pokračovat v modernizaci potravinářských podniků, zejména u masných a mléčných závodů - těch, které musí respektovat standardy bezpečnosti potravin ES.

   Dokončit transpozici legislativy a zajistit implementaci a vykonávání u transmisivní spongioformní encefalopatie, rostlinolékařských pasů, maximálních množství residuí, výživy zvířat, včetně testování živočišných chorob, zvláště transmisivní spongioformní encefalopatie, v souladu s acquis.

Doprava

   Dokončit harmonizaci legislativy a posílit administrativní činnost v oblasti silniční dopravy (především technické a bezpečnostní normy, zdanění vozidel a pravidla silniční přepravy nebezpečných věcí), stejně jako v železniční dopravě z hlediska realizace upraveného acquis, týkajícího se železniční dopravy, včetně pravidel interoperability (provozní propojitelnosti) železnic a veřejných služeb.

   Dokončit harmonizaci legislativy týkající se letecké dopravy (především bezpečnosti leteckého provozu - ustavení nezávislého orgánu pro vyšetřování leteckých nehod - a řízení letového provozu).

Daně

   Zajistit patřičný soulad s acquis v daňové oblasti, včetně přechodného režimu DPH.

   Nutnost urychleně přijmout opatření: sladění sazeb DPH a spotřebních daní se sazbami komunitárního acquis, uzavření DUTY/TAX FREE prodejen na silničních hraničních přechodech s EU.

   Zajistit, aby existující a budoucí legislativa byla v souladu s Kodexem chování pro zdaňování příjmů z podnikání.

   Posílit výkonnost daňové správy včetně kontrolních a vynucovacích postupů, administrativní spolupráce a vzájemné pomoci.

   Implementovat směrnici č. 92/12/EEC (Implement the Holding and Movements Directive).

   Nutnost urychleně přijmout opatření: Rozvíjet informační systémy, aby byla umožněna výměna počítačových dat s ES a členskými státy.

Hospodářská a měnová unie

   Nutnost urychleně přijmout opatření: zajistit soulad zákona o ČNB s acquis, aby byla upevněna nezávislost ČNB.

Sociální politika a zaměstnanost

   Dokončit slaďování s legislativou Společenství, zejména v oblasti rovného zacházení pro ženy a muže a bezpečnosti a ochrany zdraví. Posílit příslušné institucionální struktury, především inspektoráty práce. Pokračovat v přijímání legislativy v souladu s antidiskriminačním acquis a připravit se na jeho provádění.

   Zajistit transpozici acquis v oblasti veřejného zdraví a dále vyvíjet opatření v oblasti dohledu a kontroly infekčních chorob a monitorování a získávání informací o zdraví.

   Dále podporovat úsilí o zvýšení kapacity sociálních partnerů, zejména s ohledem na jejich budoucí úlohu při rozvíjení politiky zaměstnanosti a sociální politiky Společenství, včetně Evropského sociálního fondu, především prostřednictvím autonomního dvoustranného sociálního dialogu.

   Připravit národní strategii, včetně získávání údajů, s ohledem na budoucí zapojení do Evropské strategie sociálního začleňování.

Energetika

   Provést přípravu na vnitřní energetický trh, zejména dokončením transpozice elektrárenské a plynárenské směrnice; odstranit cenové deformace; posílit nezávislost a zdroje regulačních úřadů.

   Pokračovat v slaďování požadavků na zásoby ropy a ropných produktů a pokročit v zajištění skladby zásob dle současných potřeb, včetně nutných investic, směrem k úrovni 90 dní.

   Zlepšit energetickou účinnost, zvýšit podíl využívání obnovitelných energetických zdrojů a posílit příslušné instituce v této oblasti.

   Implementace doporučení obsažených ve zprávě Rady o "Jaderné bezpečnosti v kontextu s rozšířením" s náležitým ohledem k prioritám stanoveným ve zprávě.

   Pokračovat v zajišťování vysoké úrovně jaderné bezpečnosti jaderných elektráren Dukovany a Temelín.

Životní prostředí

   Dokončit transpozici acquis, zvláště v oblasti integrované prevence a omezování znečištění a předpisů neslučitelných s acquis, zejména v oblastech odpadů a vody.

   Dokončit implementaci acquis, zejména co se týče posuzování vlivů na životní prostředí, vody určené pro lidskou spotřebu, dusičnanů (vymezení zranitelných oblastí, akční plány) a nebezpečných látek (registry, programy omezování znečištění), ochrany přírody (seznam území významu z hlediska Společenství, zvláště chráněné oblasti) a integrované prevence a omezování znečištění (instituce, integrovaná povolení).

   Pokračovat v posilování správních, monitorovacích a prosazovacích kapacit na národní, regionální a místní úrovni. Zvláštní pozornost je třeba věnovat jasnému rozdělení kompetencí, zlepšení spolupráce mezi odpovědnými úřady, vzdělávání a posilování kapacit pro investiční plánování.

   Pokračovat v integraci požadavků ochrany životního prostředí při definování a provádění všech ostatních sektorových politik s cílem podporovat udržitelný rozvoj.

 

a další …