webzdarma.cz
10

Demokracie

její vymezení, principy dělby moci, totalitní druhy vlády

 

Demokracie

*   řecky vláda lidu

*   mnohoznačný termín, jímž se zpravidla označuje politický princip založený na účasti lidu na řízení společnosti, podřízení se menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů

*   termín poprvé použil ve starém Řecku Hérodotos ve významu (na rozdíl od monarchie a oligarchie) vlády mnohých, charakterizované zejm. jako rovnost před zákony

*   Platón považoval demokracii za slabou, protože je v ní vláda rozdrobena

*   zdůrazňoval její nivelizační roli a charakterizoval ji jako rovnost stejně rovných i nerovných

*   Aristotelés pojímal demokracii jednak jako vládu mnohých (ve shodě s Hérodotem), jednak jako špatnou formu zřízení, které na rozdíl od politeie upřednostňuje prospěch chudých, nikoli všeobecný prospěch

*   nejednoznačnost aristotelského pojetí demokracie (její pozitivní i negativní smysl) se udržela až do 18. století

*   pro moderní chápání demokracie je rozhodující období 1780 – 1800, kdy během Velké francouzské revoluce začala být demokracie (a slovo demokratický) chápána jako výraz sociální a politické síly, hnutí (nikoli pouze jako forma zřízení)

*   nové pojetí zevšeobecnělo v 19. stol. Ve 20. stol. stálo proti sobě pojetí demokracie liberální (založené na myšlence trhu a osobní svobody) a marxistické (založené na uskutečnění socialismu a komunismu)

*   moderní liberální demokracie je založena na třech komplexech všeobecných principů:

a)     a)     tradiční občanská práva

b)     b)     předpoklad, že státní moc vychází z lidu, který ji ustanovuje a kontroluje a ukládá jí odpovědnost vůči všem občanům; předpokladem demokratické moci je ústavnost vlády, zákonodárství, zákonnost správy a nezávislé soudnictví (viz též dělba moci)

c)     c)     vůle lidu je uplatňována všeobecnými, přímými a tajnými volbami, vedoucími v zastupitelské demokracii k lidovému zastoupení. Demokracie není jen označením politického systému, nýbrž je spjata s hodnotami (svoboda, rovnost) a se způsoby jednání (tolerance, ochota ke kompromisům). Na základě způsobu vlády lidu se rozlišuje demokracie přímá a zastupitelská

Dělba moci

*   jeden ze základních principů demokratického uspořádání státu

*   horizontální dělba moci je rozdělení státní moci do tří autonomních mocí – orgánů zákonodárných, výkonných a soudních, které jsou vzájemně neslučitelné, nepodřízené a nezodpovědné

*   teoreticky zásadu horizontální dělby moci formuloval J. Locke a dále ji propracoval a rozvinul Ch. Montesquieu

*   první praktickou realizací byla americká federální ústava z roku 1787, ve které se uplatnil vedle uvedeného rozdělení moci také tzv. princip brzd a rovnováhy, který zabraňuje, aby jedna složka získala dominantní postavení

*   výkonná moc (vláda, orgány státní správy, v některých politických systémech také prezident) musí být ústavní (tj. ustavená ústavním způsobem) a zákonná (tj. musí se řídit platnými zákony)

*   soudní moc musí být nezávislá na zákonodárných a výkonných orgánech (princip právního státu) a musí se řídit pouze platnými zákony

*   vertikální dělba moci je rozdělení kompetencí mezi ústřední a místní orgány

*   prvky vertikální dělby moci jsou decentralizace, federalizace a autonomizace

Komunismus

*   ideál společenského a politického uspořádání založeného na principu vyhraněného kolektivismu a společného majetku

*   náměty patrné již u Platóna (ideální obec funguje na základě společného vlastnictví), ve středověku aplikován v mnišství a jako součást reformních náboženských hnutí a sekt, na počátku novověku uplatňován v sociálních utopiích (T. Campanella, T. More, F. N. Babeuf aj.)

*   v 19. stol. nejrozšířenější Marxův “vědecký” komunismus, v kterém je majetek omezen na prostředky spotřeby a je vyloučeno, aby se týkal prostředků výroby a směny

*   takto chápaný komunismus považován za nejvyšší stupeň vývoje politicko-ekonomických formací, kterému předchází jako taktický cíl marxistických politických stran socialismus (vlastnictví není ještě společné, ale nadindividuální – státní)

*   politické a sociální hnutí, jehož cílem je zavést stav odpovídající komunistickému ideálu. V novověku se opírá zejména o komunistické strany

*   systém vlády komunistické strany ve společnosti, charakteristický neexistencí legální opozice. Jeden z druhů totalitarismu

Monarchie, jedinovláda

*   forma vlády, kde hlavou režimu politického je jedinec (panovník), např. král, císař, kníže, nejvyšší kněz ap., vybavený politickými privilegiemi

*   moc získává zpravidla dědičně, výjimečně volen (král Jiří z Poděbrad), a drží si ji doživotně (popř. se jí může dobrovolně zřeknout abdikací)

*   monarcha tradičně chápán jako představitel a ztělesnění národa, kterému vládne, a zároveň jako ztělesnění práva, čímž se monarchie liší od tyranie

*   v tzv. konstituční monarchii je moc panovníka omezena ústavou; panovník má víceméně reprezentační poslání s nadstranickou rolí

Absolutismus

*   stanovisko či teorie, že předmět diskuse není pouze konvenční, subjektivní, na něčem závislý nebo něčím omezený, ale absolutní, s vlastní objektivní, nezávislou a neomezenou realitou (absolutismus etický, absolutismus estetický atd.)

*   absolutismus politický, forma vlády, většinou monarchie, v níž svrchovanost a veškerá státní moc jsou ztělesněny v osobě panovníka, který není omezen žádnou jinou legální autoritou

*   privilegia šlechty, měst a některých skupin obyvatelstva mohla být udělena, ale též odvolána z vůle panovníka, který také jmenoval a propouštěl ministry a státní byrokracii

*   podstatu absolutismu zosobnil nejlépe francouzský král Ludvík XIV. svým proslulým výrokem „stát jsem já"

Oligarchie, zpravidla vláda nejbohatších

*   též označení vlády malé skupiny, která svou moc užívá k zištným cílům

*   oligarchie poprvé definována Platónem a Aristotelem

*   oligarchické struktury existují i v moderních demokratických systémech (např. selektivnost informací)

*   z řeckého oligarchia, vláda menšiny

Aristokracie, řecky vláda nejlepších

*   u Platóna a Aristotela vláda nejschopnějších občanů, kteří dbají prospěchu celé obce (opak oligarchie)

*   později zejména označení dědičné vlády šlechticů nebo třídy šlechticů (viz též šlechta)

*   v širším smyslu každá dědičná nebo na tradici založená vládnoucí vrstva

*   přeneseně jakákoli privilegovaná vrstva společnosti

Autokracie, samovláda

*   politika forma vlády, v níž se neomezená státní moc soustřeďuje v rukou jednotlivce (monokracie) nebo úzké skupiny lidí (aristokracie, plutokracie, oligarchie)

*   výkon moci se v autokracii opírá většinou o ozbrojené síly a byrokratickou státní správu

*   často se uchyluje k diktátorským formám vládnutí

*   přeneseně neomezená vláda i v jiných společenských vztazích (v rodině, řízení práce ap.)

Plutokracie

*   podle starořecké klasifikace ústava založená na majetkových podmínkách

*   kde vládne nebo dominuje třída bohatých a chudí se nepodílejí na vládní moci

Totalitarismus

*   použití násilí s cílem totální realizace státní ideologie ve všech oblastech společenského života

*   znamená zásadní popření základních zásad liberalismu, občanských práv, individuální svobody, zákonnosti a politického pluralismu

*   totálním se stává stát tehdy, když dochází k potlačení partikulárních zájmů (stranických, hospodářských, regionálních ap.) totálním státním zájmem (např. v marxismu zdůvodněným odkazem na „celospolečenské zájmy“)

*   charakteristické pro totalitarismus je používání teroristických prostředků (označovaných např. jako „revoluční násilí“), spojené s charismatickou koncepcí vlády „vůdce“ a „strany“

*   v moderní historii existovaly dva typy totalitarismu: fašismus (resp. nacismus) a komunismus (stalinismus)

*   přes odlišné ideologické založení mají oba typy shodné základní rysy jak ideové (likvidace demokratických svobod, zrušení vázanosti státních orgánů zákonem, sociální demagogie, neuznávání morálních zásad ap.), tak funkční (omezení významu zastupitelských orgánů, centralizace moci, militarizace, masívní represe ap.)

Polyarchie, polykracie – vláda více osob

*   obvykle se dělí na aristokracii, plutokracii, oligarchii. Opak monokracie

Monokracie, jedinovláda

*   autokracie s vládou jedince (např. orientální despocie, absolutní monarchie)

*   označení státního orgánu tvořeného jednou osobou (např. prezident republiky)

*   jedinovláda u primitivních národů

*   monokratickým vládcům v uvedených kulturách jsou někdy připisovány božské vlastnosti

Demokracie konsensuální, alternativní model demokracie

*   postavený vůči demokracii většinové

*   použit A. Lijphartem k vysvětlení demokratické stability v etnicky, nábožensky, kulturně ap. rozčleněných společnostech

*   základními principy jsou široká vládní koalice z vědomého rozhodnutí elit všech segmentů, strategie proporčního rozhodování a možnost menšinového veta vůči většinám, respekt k autonomii všech menšin

Demokracie liberální = demokratický právní stát

*   stát, jehož ústavní zřízení je založeno na kombinaci demokratického principu suverenity lidu

*   který vyjadřuje legitimitu státní moci, a principů právního státu, respektive rule of law

*   jde o stát s demokratickým politickým režimem, v němž je výkon veškeré veřejné moci podroben zákonu a v němž jsou uznávána a chráněna lidská práva

Demokracie parlamentní

*   systém a metoda uskutečňování státní moci, pro niž je charakteristické rozdělování zákonodárných a výkonných mocí při dominantním postavení parlamentu

Demokracie participační

*   model demokracie budovaný v protikladu k elitářské i ekonomické teorii demokracie

*   vyjadřuje úsilí dovršit politickou modernizaci a historické rozšiřování skupin vybavených občanskými právy prohloubením aktivní účasti obyvatelstva na rozhodování ve vládě i v lokalitách

*   charakteristické jsou požadavky decentralizace a odstranění sociální nerovnosti s cílem zabránit tendencím k autoritářské vládě i k politické apatii obyvatelstva

Demokracie sociální

*   politická koncepce usilující o takové uspořádání společnosti, ve kterém jsou zaručena práva nejen občanská a politická, ale i sociální

*   jejím základem je ekonomický systém, ve kterém je rozdělování produkce řízeno celospolečenskými potřebami s důrazem na odstranění hmotné a sociální bídy

*   demokracie sociální je základem programu sociálně demokratických a socialistických stran, tvoří i část programu stran křesťanskosociálních

Demokracie většinová

*   politický systém, v němž se veškeré moci a s ní i veškeré odpovědnosti ujímá relativně nebo absolutně většinová politická strana

*   spojována nejčastěji s westminsterským modelem, idealizovaným obrazem britského politického života, založeného v daném volebním období na suverénních kabinetních vládách z parlamentní většiny, o níž přímo rozhodují voliči v jednomandátových obvodech s principem „vítěz bere vše“.

Demokratický právní stát

*   stát, jehož ústavní zřízení je založeno na kombinaci demokratického principu suverenity lidu, který vyjadřuje legitimitu státní moci, a principů právního státu, respektive rule of law

*   jde o stát s demokratickým politickým režimem, v němž je výkon veškeré veřejné moci podroben zákonu a v němž jsou uznávána a chráněna lidská práva