STÁT

Pojem státu, podstata st., účel a funkce st., vznik

a vývoj st., znaky a typy st., formy řízení st., právní st.

 

Stát

v     politické uspořádání společnosti, které má monopol na legální (viz též legalita) i legitimní (viz též legitimita) užití fyzické moci, ustanovování zákonů a prosazování práva

v     z globálního pohledu jsou státy územní makrojednotky s determinujícím vlivem na územní rozsah socioekonomických procesů

v     specifickými znaky státu jsou:

Ø      organizace podle území; státní moc je nezávislá, omezená pouze rozsahem tohoto území a je vykonávana nad obyvatelstvem na tomto území

Ø      uplatnění státní moci (zvláštní veřejná moc, spočívající ve státním aparátu, který disponuje možností donucení)

Ø      svrchovanost

v     stát lze chápat v souhře několika protikladných skutečností:

Ø      jako vládu, exekutivní moc

Ø      jako souhrn a jednotu všech organizací, institucí a úřadů ve společnosti (legislativní, exekutivní a právní moc jsou chápány jako jediné)

Ø      jako celou společnost v protikladu k rodině, skupinám, stranám či organizacím

Ø      jako útvar, v němž lid, vládnoucí moc a území spadají pod jednu podstatu

v     názory na rozsah státních pravomocí a na charakter funkcí státu se liší v různých teoriích liberalismu a konzervativismu (popř. i totalitarismu)

v     za základní formy státu jsou obvykle považovány různé formy monarchie a republiky

v     podle způsobu vlády lze rozlišit režimy politické jednotlivých států (autokracie, demokracie, totalitarismus)

v     na základě vztahů mezi centrální vládou a rozsahem regionálních kompetencí lze rozlišit stát unitární a federaci

v     viz též právní stát, stát policejní

v     názory na vznik i účel státu se vyvíjely

v     v antice byla myšlenka státu většinou spjata s etickým ospravedlněním

v     podle Aristotela je výsledkem lidské přirozenosti sdružovat se, pro středověk bylo typické pojetí státu jako vlády státní moci ve jménu Boha

v     v osvícenství byl stát chápán jako uspořádání vytvořené člověkem a pro člověka

v     významná pro konstituování novodobého pojetí státu byla teorie smlouvy společenské a vypracování idejí práv lidských

v     principiálně odlišil stát a společenství (společnost občanskou) G. W. F. Hegel, který společenství chápal jako sumu individuí či skupin se zvláštními zájmy

v     zatímco stát považoval za nástroj k zajištění chybějící jednoty mocí

 

Formy státu

v     určité podoby vnitřního a vnějšího uspořádání státu

v     odráží se v nich:

Ø      jednak struktura vrcholových orgánů státní moci (tradičně počet vládnoucích, respektive způsob obsazování těchto orgánů a systém rozdělení moci mezi nimi)

Ø      jednak vztah držitelů moci k ovládaným (demokratický nebo autokratický)

Ø      a konečně územní rozčlenění státu (může jít např. o složený či jednotný stát)

 

Autokracie, samovláda

v     politika forma vlády, v níž se neomezená státní moc soustřeďuje v rukou jednotlivce (monokracie) nebo úzké skupiny lidí (aristokracie, plutokracie, oligarchie)

v     výkon moci se v autokracii opírá většinou o ozbrojené síly a byrokratickou státní správu

v     často se uchyluje k diktátorským formám vládnutí

v     přeneseně neomezená vláda i v jiných společenských vztazích (v rodině, řízení práce ap.).

 

Federace = stát složený

v     politická forma státního zřízení, ve které několik států tvoří jeden federální stát se společnou ústavou, státním občanstvím a nejvyššími státními orgány

v     část státních funkcí je vyhrazena společným federálním orgánům (zpravidla obrana, zahraniční styky, měnová politika)

v     ostatní funkce jsou v kompetenci orgánů jednotlivých členských států (především kultura a školství)

v     federace vzniká sloučením nezávislých států na základě mezinárodní smlouvy (USA) nebo rozdělením původního unitárního státu (ČSSR)

v     a to buď na principu národnostním (Jugoslávie)

v     nebo na základě historických státních útvarů (SRN)

v     názvy členských států federace mohou být různé: republika (ČSSR, SSSR), stát (USA, Brazílie), země (SRN, Rakousko), kanton (Švýcarsko)

v     federální parlament bývá obvykle dvoukomorový

Ø      jedna z komor se skládá ze zástupců jednotlivých členských států

Ø      v ní platí obvykle v zásadních otázkách zákaz majorizace

v     volnější formou spojení států je konfederace

 

Konfederace

v     spojení, spolek, sdružení, svazek

v     uzavírá se mezi organizacemi nebo státy sloučením některých politických, administrativních nebo ekonomických institucí, na které jednotliví členové přenesou část svých pravomocí

v     členové konfederace však (na rozdíl od federace) neztrácejí vlastní samostatnost jakožto subjekt mezinárodního práva

v     konfederativní orgány států zahrnují zejm. oblast zahraniční politiky, měnových otázek a obrany

v     jejich pravomoc není imperativní, rozhodnutí musí být schváleno kvalifikovanou většinou smluvních subjektů

v     některé konfederace států vyústily ve federaci (Německo, Švýcarsko), jiné zanikly, např. Senegambie

 

Stát unitární

v     stát s jedinou soustavou nejvyšších státních orgánů a s jedinou ústavou

v     politický systém je řízen z jednoho vládního centra, jehož zákonodárná, výkonná a soudní moc platí pro území celého státu

v     případné pravomoci regionálních a lokálních úřadů jsou pouze delegovány centrální vládou a mohou být kdykoliv odvolány

 

Právní stát

v     priorita práva ve vztahu k politice a vládnutí

v     evropské pojetí právního státu vzniklo v Německu (19. stol.)

v     právní řád obsahuje ochranu a zabezpečení subjektivních práv

v     státní orgány mohou jen to, co je jim zákonem dovoleno

v     naopak občanům je dovoleno vše, co není zakázáno

v     předpoklady vzniku právního státu jsou jednak:

Ø      politické (demokratická forma vlády, oddělení politických stran od státu)

Ø      jednak právní (kontrola ústavnosti a zákonnosti, nezávislost rozhodování soudců, právní jistota aj.)

 

Liberalismus

   různorodý a názorově široký ideový a politický proud zdůrazňující význam osobní svobody v ekonomických a politických záležitostech

   zdrojem tradičního liberalismu (A. Tocqueville, J. S. Mill) je racionalismus osvícenství a moderní přirozenoprávní pojetí společnosti

   filozofickým základem je představa autonomie individua, nepřikládajícího (na rozdíl od konzervativismu) takový význam tradici, kterému jde o vlastní sebeuskutečnění

   cílem liberalismu je svobodný rozvoj individuí bez působení racionálně neospravedlnitelných institucí

   politicky tradiční liberalismus vystupuje proti absolutismu a politickým privilegiím, požaduje odluku církve od státu a zdůrazňuje lidská a občanská práva a svobody, která jsou odůvodněna soukromým vlastnictvím a vzděláním a zajištěna ústavní dělbou moci a parlamentní organizací právního státu svobodných a rovnoprávných občanů

   v hospodářství prosazuje svobodnou konkurenci, jež vytváří spravedlivý ekonomický řád ze spontánního pohybu tržních sil (A. Smith; viz též laissez-faire, laissez-passer)

   normativní nárok každého individua na svobodný rozvoj a na rovné zajištění svobody postupně naráželo na rozpor mezi politickými a ekonomickými idejemi tradičního liberalismu

   reakcí na sociální otázku byl vznik sociálního liberalismu (L. T. Hobhouse, M. Keynes), který se vzdává soukromovlastnického individualismu a spojuje liberální ideje politické svobody a rovnosti s představou rovnosti sociální (zejm. rovnost životních šancí)

   v tomto smyslu je liberalismus obecně považován zejm. v USA prakticky za socialistickou ideologii

   odlišnou reakci představují neoliberalistické teorie (tzv. libertarianismus; M. Friedman, F. von Hayek), vracející se k tradičnímu liberalismu a požadující omezení sociálního státu, který chápou jako ohrožení soukromé svobody a rovnosti

   další reakcí je konzervativní liberalismus, který přejímá motivy konzervativní kritiky tradičního liberalismu

   zdůrazňuje zakotvení liberálních hodnot ve struktuře mravnosti a požaduje mravní obrodu společnosti

 

Konzervativismus

   obecně lpění na tradičních hodnotách, na tom, co je vžité

   pejorativně též zaujatost proti novému; zpátečnictví

   politologie = politický a teoreticko-politický přístup, pro nějž je typický skepticismus vůči návrhům na radikální změny společenského uspořádání, požadavek kontinuity institucí, odmítnutí radikálního individualismu, důraz na sociální dimenzi života člověka, obhajoba hierarchického uspořádání společenských institucí a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví

   usiluje o legitimování hodnot, na nichž byla založena společnost (náboženství, rodina, soužití v obci)

   staví na požadavku zodpovědnosti občana

   zdůrazňuje vyváženost práv a povinností

   často kritizován jako ideologie třídního panství (jako praxe zaručující, že ti, kteří mají právě moc, si ji také podrží)

  
konzervativismus vznikl jako reakce na Velkou francouzskou revoluci (E. Burke)

   termín poprvé použit v roce 1818 v názvu časopisu Le Conservateur F. R. de Chateaubriandem

   v 19. stol. konzervativismus ustoupil před doktrínami liberalismu, socialismu a nacionalismu, s nimiž zvítězila nová organizace společenských celků:

   centralizovaná státní správa

   tendence k ústřednímu plánování

   později budování státu na ideji tzv. sociální spravedlnosti

   v 50. – 70. letech 20. stol. se objevila nová vlna konzervativismu, zejména v USA (F. A. von Hayek) a ve Velké Británii

   ostře kritizující centralizaci a byrokratizaci moderních států a požadující ekonomický liberalismus

 

Pojmenování státu

   15. stol., Itálie, výraz „stato“ = status = ústava, řád

   16. stol., Machiavelli začal slovo stát používat v politické teorii

   staří Řekové pojmenovávali svůj stát jako „polis“ = pouze město s jeho nejbližším okolím

   vznik tzv. městských států

   Římané měli pojmenování „civitas“ = obec; po té název „impérium“ pro pojmenování Římské říše

 

Vznik státu

   existují různé teorie, proč stát vnikl

   náboženská

   vycházela z božského původu státu, respektive panovníka

   patriarchální

   odnož náboženské teorie

   snaží se ospravedlnit absolutní stát

   vychází z představy, že stát vznikl z rodiny, jejím postupným rozšiřováním

   mocenská

   pojetí státu je inspirováno přírodou

   stát je vláda silnějšího

   lidé jsou odmalička náchylní k ovládání a k vládnutí

   to umožňuje vznik autority

   smluvní

   právním důvodem vzniku státu je smluvní dohoda mezi lidmi

   na základě smlouvy se lidé dobrovolně vzdali části své suverenity ve prospěch celku

 

Podstata státu

   každý stát je složen z několika prvků:

   území

   suchozemský prostor, plocha vnitřních a pobřežních vod, prostor nad nimi i pod mini

   obyvatelstvo

   všechny osoby, které obývají určité území a spadají pod státní moc

   státní organizace (vláda, státní moc, právní řád)

   tvořen několika složkami hierarchicky uspořádané

   nejvyšší složkou jsou orgány státní moci – parlament, vláda, soudy

   pod nimi je administrativní a správní aparát, armáda, policie

   vládnout tedy znamená přikazovat a mít možnost donutit, při každém porušení musí následovat sankce

   ani dem. systém se neobejde bez ozbrojených sil

 

Vymezení státu podle obyvatelstva

   existují dvě základní politické doktríny

   individualistická

   je reprezentována liberálním a liberálně demokratickým proudem

   opírá se o svobodu a individuální práva jednotlivce

   upřednostňuje suverenitu jednotlivce nad suverenitou celku – lidé se dohodli a ne ochranu svou založili stát

   kolektivistická

   zahrnuje všechny socialistické směry (Marx, Engels) a organické (Aristoteles, Hegel, …)

   mají blízko k teoriím nacionalistickým

   organicismus

   vychází z analogie biologického organismu, stát je chápán jako organismus

   je to souhrn vzájemně propojených, závislých orgánů

   každý jednotlivec má přesně danou funkci, kterou nesmí měnit

   ztrácí tak možnost svobodného výběru

   tato teorie podporuje vznik autoritářských režimů – zejména fašizmus

   socialismus

   snaha zavést model sociálně spravedlivého státu

   tato teorie ale upřednostňuje celek nad jedincem, zakládá stát na třídním, národním principu

   nepřátelská třída, národ přijde o svá práva

   proto je výhodnější založit stát na občanském principu = stát občanů

 

Funkce státu

   jsou vnitřní a vnější

   vnitřní

   garance základního práva a svobody občanů, zachování vnitřního řádu a spravedlnosti

   přebírání funkcí, které společnost nemůže vykonávat

   podíl státu na školství, zdravotnictví, soc. zabezpečení, kultuře, …

   vnější

   angažování se ve věcech světového míru, mezinárodní bezpečnosti, vzájemné spolupráce, pomoci

   na základě mez. smluv stát umožňuje občanům získávat výhody z těchto smluv – např.: cestovní ruch, vzdělávání, zdravotní péče, …

   fci vnější a zároveň vnitřní je fce obranná = zabezpečení územní celistvosti

*      fce státu plně fungují pouze v dem. režimech

 

Systémy veřejné správy

orgány státní správy, jejich působnost

 

Správa veřejná

v     obstarávání veřejných úkolů nebo činnosti sledující veřejný zájem (spravování)

v     soubor institucí, které zajišťují vykonávání tohoto spravování

v     úkolem správy veřejné je zejm.:

Ø      ochrana veřejného pořádku a zajišťování bezpečnosti

Ø      obrana státu, realizace zahraniční politiky

Ø      provádění hospodářské politiky státu

Ø      péče v sociální oblasti, ve sféře zdravotnictví, školství, kultury, vědy a výzkumu

Ø      ochrana životního prostředí

Ø      zabezpečování dopravy a spojů

Ø      přijímání obecně závazných právních předpisů

Ø      trestání přestupků a jiných správních deliktů

Ø      rozhodování o individuálních právech a povinnostech fyzických a právnických osob aj.

v     nositelem správy veřejné mohou být i jiné subjekty než stát, např.:

§         obce

§         vyšší územně samosprávné celky

§         nebo profesní komory

Veřejný pořádek

v     souhrn určitých pravidel jednání na veřejnosti, jejichž zachovávání podmiňuje (podle obecně sdíleného přesvědčení) existenci pokojných a řádných společenských vztahů

v     ne všechna tato pravidla jsou výslovně formulována v právních normách (pojem veřejný pořádek není právně definován), právo však zachovávání veřejného pořádku chrání

v     v oblasti správního práva je přestupkem proti veřejnému pořádku např. porušení nočního klidu nebo vyvolání veřejného pohoršení

Akt správní

v     akt aplikace práva při výkonu veřejné správy, jehož specifickým znakem je konkrétnost

v     řeší jednotlivé věci jmenovitě určených osob a je bezprostředně zaměřen na vyvolání právních účinků, tj. na vznik, změnu, zánik nebo autoritativní potvrzení vztahů správního práva

 

Omezení ve správním právu

v     a) omezení smluvní aktivity subjektů veřejné správy, která se mohou vztahovat jak k omezení ve správním právu při uzavírání veřejnoprávních smluv, tak k omezení ve správním právu ve věcech soukromoprávních, zejm. pokud jde o výkon majetkových práv

v     b) vyvlastnění jako nucený přechod vlastnického práva k pozemkům či stavbám na základě správního aktu

Ø      do majetkových práv lze zasáhnout i nuceným omezením vlastnického práva nebo zřízením, zrušením, popř. omezením práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemkům nebo stavbám na základě správního aktu

Ø      vyvlastnění a nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu

v     c) územní omezení majetkových práv (např. chráněné území)

v     d) jiná omezení majetkových práv (např. dispozice s kulturními památkami), podléhající zákonným omezením nebo stanovení veřejnoprávních podmínek pro nabývání, držení či užívání některých věcí, zákaz držení některých věcí, povinnost zničit věc

Právo správní

v     právní odvětví zahrnující soubor právních norem upravujících veřejnou správu

v     vztahuje se na činnost a organizaci veřejné správy a na vztahy vznikající mezi jejími nositeli na jedné straně a fyzickými nebo právnickými osobami na straně druhé

v     právo správní není právem kodifikovaným. Právo správní se dělí na obecné a zvláštní, na hmotné a procesní, z něhož se někdy zvlášť vyčleňuje právo organizační (institucí)

Správa státní

v     veřejná správa, kterou stát vykonává přímo pomocí správních úřadů, které si za tím účelem zřizuje, nebo zprostředkovaně jinými subjekty veřejné správy, na které výkon správy státní přenese

v     při výkonu správy státní jsou jiné subjekty veřejné správy podřízeny režimu pro přímý výkon správy státní

Služba veřejná

v     služba státní – pojem užívaný k označení právních poměrů zaměstnanců ve státní správě, popř. v dalších institucích státu nebo jiných nositelů veřejné správy

v     služba veřejná může také znamenat okruh zaměstnanců nebo jejich činnost

v     služba veřejná se vyznačuje zejm. tím, že odlišuje veřejné zaměstnance od jiných zaměstnaneckých kategorií a pro jejich právní poměry vytváří zvláštní veřejnoprávní úpravu (tzv. úřednické právo)

Krajský úřad

v     orgán veřejné moci, který je zřízen k výkonu státní správy v určitém územním obvodě (kraji)

v     krajský úřad vystupuje v rámci své územní působnosti jako nadřízený orgán ve vztahu k příslušným obcím a orgánům obcí, a to pouze v těch případech, kdy na ně byl zákonem přenesen výkon úkolů státní správy

webzdarma.cz