Peníze

vznik a vývoj p., formy oběhu p.

 

Peníze

v     univerzální zboží, které je na základě všeobecné shody a v současnoti zejm. z rozhodnutí státu přijímáno jako prostředek ekonomické směny

v     Peníze plní tyto funkce:

Ø      prostředek směny, všeobecně přijímaný za zboží a služby

Ø      prostředek vyjádření ceny zboží a jednotka účtování

Ø      prostředek k realizaci odložených plateb, jednotka, v níž se uzavírají půjčky a budoucí transakce

Ø      uchovatel bohatství – uchovávají hodnoty v čase

Ø      zjednodušeně peníze:

§         jsou mírou hodnot

§         jsou prostředkem směny

§         jsou uchovatelem hodnot

v     v historickém vývoji byly jako peníze používány nejrůznější statky a materiály, zejm. drahé kovy (zlato, stříbro), ale i plátno, dobytek, …

v     z nich byly nejprve raženy a do oběhu dávány tzv. plnohodnotné mince, jejichž hodnota byla určena skutečným obsahem kovu. Později byly používány mince z méně hodnotných kovů

v     k zajištění větší operativnosti peněžních transakcí vznikly peníze papírové, vydávané státem nebo jím pověřenou bankou (emisní banka)

v     podkladem hodnoty těchto peněz bylo zlato (u jejich vydavatele) a jejich směnitelnost za tento kov

v     po 1. světové válce byl všeobecně tento zlatý standard zrušen

v     v současnosti je rozšířena i účetní (žirová) forma peněz vytvářená bankami především na šekových účtech

v     suma peněz, která obíhá v národním hospodářství, tvoří tzv. nabídku peněz

 

Peníze s nuceným oběhem

   peníze, které podle zákonné normy musí být přijímány k placení závazků, zejména v dobách měnové nejistoty, kdy stát dává do oběhu inflační státovky

 

Peníze na výpověď

   termínované vklady, respektive depozita u peněžních ústavů

   termínovaný vklad, vklad, který je uložen na určitý delší, zpravidla pevný termín, popř. i s určitou výpovědní lhůtou

   omezená disponibilita s takto vázanými prostředky je vyvážena výhodnější úrokovou sazbou

 

Státovka

   papírové kreditní platidlo emitované státem

   původně cenný papír na určitou peněžní částku, vydávaný státem, neúročitelný, znějící na majitele a který byl u pokladen státu přijímán na zaplacení státních pohledávek, např. daní

 

Bankovka

   cenný papír na určitou peněžní částku

   vydává ji emisní banka, je bezúročná, zní na majitele a ze zákona musí být přijímána jako platební prostředek

 

Peněžní oběh

   pohyb peněz, při kterém plní peníze své funkce

   historicky nejstarší byl oběh plnohodnotných a neplnohodnotných mincí

   v souvislosti s demonetizací začaly funkce peněz plnit i státovky a bankovky

   státovky byly emitovány dlužníkem – státem na pokrytí rozpočtového schodku

   původní bankovky byly směnkami znějícími na bankéře

   emitovaly se na základě odkupu obchodních směnek (obchodní, respektive směnečné krytí) nebo drahých kovů (kovové krytí)

   dříve či později byl oběh bankovek v dané zemi sjednocen a bylo zrušeno směnečné a kovové krytí

   bankovky vytlačily i státovky v případě schodků státních rozpočtů

   v současnosti v drtivé většině ekonomik obíhají hotovostní mince a bankovky a bezhotovostní (žirální) peníze

 

Oběživo

   část peněžní zásoby určité země, která skutečně v hospodářství obíhá (mince a bankovky)

 

Mince kurantní

   původně mince plnohodnotná, jejíž kupní síla odpovídala ceně kovu v minci obsaženého (např. zlata)

   později jako mince kurantní označovány mince, které musely být přijímány při placení v neomezeném množství, i když nebyly plnohodnotné (např. rakousko-uherské zlatníky)

 

Mince neplnohodnotná

   mince, jejíž hodnota, tj. kupní síla je vyšší než cena kovu v ní obsaženého

 

Měna

v     peněžní soustava zavedená v určité zemi zákonnými předpisy nebo v mezinárodních vztazích mezinárodními dohodami

v     tyto normy určují peněžní jednotku, její relaci k měnovému základu, její dělení, její výlučnost jako zákonného platidla, právní ochranu peněz, pravidla operací souvisejících s penězi, jakož i úpravy vztahů k jiným měnám

v     v českých zemích se vystřídaly měny denárová a brakteátová, grošová, tolarová, konvenční, zlatková a korunová

v     původně obíhaly drahé kovy (měny metalistické); ve vnitřním peněžním oběhu vytlačovány papírovými penězi (státovkami)

 

denár

*        římská stříbrná mince ražená od 187 př. n. l.

*        hlavní mince středověkých mincovních soustav

*        v Čechách se denár razil v letech 955 – 1210, vystřídán brakteáty

brakteát

*        tenká jednostranná mince, většinou bez opisu

*        v Čechách byly brakteáty raženy ve 13. stol. o průměrné hmotnosti 1 gramu

groš

*        latinsky denarius grossus (tlustý denár) – stříbrná mince rozšířená po pol. 13. stol. v celé Evropě (prvně ražena ve Francii 1266)

*        v českých zemích zaveden v roce 1300 měnovou reformou Václava II. (pražský groš)

*        početní jednotkou se stala kopa grošů, která představovala 720 parvů (haléřů)

*        ražba pražských grošů zastavena v roce 1547

*        od 1573 raženy nové tzv. bílé groše

*        z cizích jsou nejznámější groše míšeňské (od 1338), užívané hojně i v českých zemích

tolar

*        stříbrná mince ražená od roku 1484 v Tyrolích a od roku 1519 v Jáchymově (zpočátku jej razili Šlikové, od 1528 panovník) o hmotnosti asi 29 g

*        název odvozen podle Jáchymova (Joachimsthaler)

*        zpočátku raženy tzv. těžké (tólské) groše, později podle původu a kvality různé druhy o různé ceně

*        obvykle se dělil na 30 stříbrných grošů

*        základní měnová jednotka v českých zemích 1458 – 1857

*        z tolaru odvozen název americké měnové jednotky (dolar)

zlatka

*        lidové označení pro rakouské papírové peníze znějící na zlatý

*        zlatky obíhaly do roku 1892, kdy byla zavedena korunová měna

koruna

*        název peněžní jednotky řady zemí

*        v Rakousko-Uhersku byla korunová měna zavedena v roce 1892

*        označení koruna bylo použito i pro československou peněžní jednotku při Rašínově peněžní reformě v roce 1919


Valuta

měnový znak cizích států ve formě bankovek, státovek nebo mincí

někdy se pod pojmem valuta chápe měna všeobecně, typ měny i všechny nástroje mezinárodního platebního styku (tj. i devizy)

v účetnictví se jako valuta označuje splatnost pohledávek

 

Deviza

cizí měna, zahraniční platební prostředky

v užším smyslu krátkodobé peněžní pohledávky znějící na cizí měnu, jež mohou mít formu šeku, akreditivu, směnky, bankovního telegrafického příkazu a podobně

 

Měna konvertibilní, měna tvrdá – měna volně směnitelná

její použití v mezinárodním platebním styku není nijak omezeno

volnou měnou je možno disponovat bez jakýchkoli formalit, pokud v tom majiteli nebrání devizové předpisy jeho vlastní země

lze ji směnit za jinou volnou, převoditelnou nebo clearingovou měnu

za volně směnitelné se považují měny zemí, které přijaly ustanovení článku VIII pravidel Mezinárodního měnového fondu

 

Směnitelnost

konvertibilita – způsobilost národní měny ke směně za jinou měnu

v současnosti se směnitelností rozumí vzájemná volná směna jednotlivých měn (přičemž stupně úplné směnitelnosti dosáhly jen některé země s vyspělou tržní ekonomikou)

v řadě zemí je směnitelnost omezena jen na určité subjekty, popř. na určité druhy platů

vnitřní směnitelnost domácí měny zaručuje směnitelnost pro devizové tuzemce

má určitá omezení v oblasti kapitálových pohybů

v ČR funguje od 1. 1. 1991

 

Kurs měnový

poměr, v němž se směňují peněžní jednotky jedné země za měnové jednotky země druhé, tj. cena měnové jednotky vyjádřená v měnových jednotkách jiných zemí

kurs měnový se vyvíjí podle relací nabídky a poptávky v mezinárodním měnovém styku

ovlivněn zejm. ekonomickou situací státu, jeho zahraničně obchodními vztahy, ale i vlivy politickými a spekulačními

udává se obvykle za 1, 100 nebo 1 000 jednotek měny.

 

Kursovní lístek

přehled kursů jednotlivých měn dosažených k určitému dni, uveřejňovaný obvykle centrální bankou nebo burzou

uvádí obvykle tři záznamy: kurs nákupní (označený také „peníze“) za který banky nakupují, kurs prodejní (označený jako ,,zboží“), který banky prodávají, a kurs střední, který je průměrem (obvykle aritmetickým) obou předchozích

 

Měnová stabilita

pojem používaný pro měnu země s neměnným (fixním) kursem nebo s pohyblivým kursem oscilujícím v rámci stanoveného rozpětí

 

Měnový koš

soubor vybraných měn, který slouží jako technický základ při stanovení kursu určité měny

zpravidla jde o měny, které mají hlavní váhu v mezinárodním platebním obratu příslušné země, pro kterou se kurs stanoví

oficiální kurs české koruny je od května 1993 počítán na bázi měnového koše složeného z amerického dolaru (váha 35 %) a německé marky (váha 65 %)