Trestní právo

v     souhrn právních norem o trestání fyzických osob za závažná provinění (trestní činy) proti společenským a individuálním zájmům

v     sankce postihující pachatele za závažné provinění = tresty

v     patří do veřejného práva

v     dělí se na:

Ø      hmotné

Ø      a procesní

 

hmotné trestní právo

v     zvláštní

Ø      vymezuje tzv. skutkovou podstatu trestních činů (přesné naplnění toho kterého trestného činu)

Ø      téměř 200 druhů trestních činů - rozděleny do 12 kapitol, nazývaných hlavy - v trestním zákonu

Ø      v každém trestném činu přesně vymezena skutková podstata a sankce (trest) - rozpětí trestu

§         dolní a horní sazba (př.: vražda 8 - 15 let otázka brutality, polehčující okolnost - lítost nad činem, přiznání viny

§         recidiva - opakování trestného činu

Ø      1. hlava

§         trestné činy proti republice (vyzvědačství, vlastizrada, ohrožení st. tajemství, hanobení republiky)

Ø      6. hlava

§         trestné činy proti rodině a mládeži (bigamie, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, ohrožování mravní výchovy mládeže, podávání alkohol. nápojů mládeži)

Ø      7. hlava

§         trestné činy proti životu a zdraví (vražda, rvačka)

v     obecné

Ø      zabývá se např. podmínkami trestní odpovědnosti (co musíme zkoumat, či jestli jsou                               naplněny podmínky trestného činu:

Å      1. naplnění skutkové podstaty

Å      2. vina - zda to byl úmysl či nedbalost

ð     jednání se považuje za úmyslné

Ö  jestliže pachatel chtěl porušit zájem chráněný zákonem

Ö  a jestliže věděl, že porušuje zájem chráněný zákonem

ð     pachatel jednal z nedbalosti

Ö  jestliže věděl, že může porušit zákon, ale spoléhal se na to, že k tomu nedojde = vědomá nedbalost

Ö  jestliže nevěděl, že může porušit zákon, ačkoliv to vědět měl či  mohl = nevědomá nedbalost

Å      3. eventuální důvody vylučující trestnost

ð     nezletilost (nedostatečný věk, do 15 let - mladiství, pak do 18 let poloviční sazba)

ð     nepříčetnost (např. duševní porucha - nemohl rozpoznat nebezpečnost nebo se nemohl ovládat)

ð     oprávněné použití zbraně v mezích zákonů, předpisů nutná obrana - jedná ten, kdo odvrací přímý nebo trvající útok

ð     krajní nouze - někdo odvrací nebezpečí (řidič pod vlivem alkoholu by vezl do nemocnice           osobu s infarktem)

 

tresty a ochranná opatření:

v     9 druhů trestů:

Ø      1. odnětí svobody - nejvyšší na 15 let  X  výjimečný trest - umožňuje odnětí svobody až do 25 let nebo dokonce na doživotí (trest smrti zrušen 1990)

§         podmíněné odnětí svobody - pachatel je na svobodě, ale nesmí spáchat žádný trestný čin

Ø      2. ztráta čestných titulů a vyznamenání

Ø      3. ztráta vojenské hodnosti - degradace na vojína

Ø      4. propadnutí majetku - buď veškerý majetek nebo jen určitá část

Ø      5. propadnutí věci - věc užitou při trestném činu nebo získanou při trestném činu

Ø      6. peněžitý trest - od 2 000 - 5 000 000

Ø      7. zákaz pobytu - na určitém místě - na 1 - 5 let

Ø      8. zákaz činnosti od 1 - 10 let (např. řízení motorových vozidel)

Ø      9. vyhoštění - pouze pro cizince,  kteří páší trestné činy na našem území

 

v     polehčující okolnosti

·        přiznání, lítost, náhrada způsobené škody

v     přitěžující okolnosti

·        brutalita, recidiva

 

v     účel trestu:

Ø      chránit společnost

Ø      zabránit pachateli v další trestné činnosti

Ø      výchovná funkce trestu - pokus o převychování pachatele

Ø      zabránit  recidivě (opakování) 

v     ochranná opatření:

Ø      vedle trestu existují ochranné léčby (sexuální léčba, protialkoholová,..)

§         většinou doplňky odnětí svobody

 

procesní trestní právo

zabývá se samostatným trestným řízením (procesem)

                                              

5 stádií trestního řízení:

  1. přípravné řízení
    1. shromažďování důkazů, vyšetřování (možnost vzetí do vazby, provedení domovní prohlídky atd.)
    2. přiznání nesmí být vynucováno a obviněný není dokonce ani povinen vypovídat
    3. po shromáždění důkazů podá st. zástupce (jménem státu) obžalobu, obviněný je obeznámen s obžalobou
  2. předběžné projednání obžaloby
    1. už ne obviněný, ale obžalovaný
    2. vždy před soudem
    3. zpravidla proces u takového soudu, kde byl trestný čin spáchán
    4. když byl spáchán trestný čin v cizině - souzen tam
    5. neveřejné jednání
  3. hlavní líčení
    1. u soudu
    2. zpravidla veřejné (99%) nebo vyloučení veřejnosti (1%)
    3. st. zástupce přednáší obžalobu soudci, navrhuje výši trestu
    4. soudce rozhoduje o vině a výši trestu, vynáší rozsudek - veřejný, ústní
    5. každý obžalovaný má právo na zástupce - obhájce, advokát
    6. jednání může být přerušeno nebo zastaveno nebo vráceno a odročeno
  4. odvolací řízení
    1. když se pachatel odvolá nebo se odvolá st. zástupce
    2. když se jeden z nich odvolá (do 14 dnů) - rozsudek nenabývá právní moci
  5. 5. vykonávací řízení
    1. za účelem vykonání trestu
    2. délka vazby se započítává do výše trestu
    3. tresty se zapisují do trestního rejstříku

 

Pracovní právo

účastníci pracovně právních vztahů, jejich vzájemná práva a povinnosti, podmínky vzniku, zániku, změny pracovního poměru, pracovní doba, pracovní řád

Právo pracovní

v     právní odvětví práva soukromého

v     systém právních norem upravujících

Ø      jednak vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, v jejichž rámci zaměstnanci vykonávají pro své zaměstnavatele práci a ti jim za ní poskytují odměnu

Ø      jednak vztahy vznikající při kolektivním vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a odborovými orgány

v     kolektivní smlouva, smlouva mezi zaměstnanci zastoupenými odborovým orgánem a zaměstnavatelem, která upravuje individuální a kolektivní vztahy mezi nimi

 

Vztah pracovněprávní

v     právní vztah mezi určitými subjekty, jehož obsahem jsou práva a povinnosti upravené normami pracovního práva

v     vzniká mezi zaměstnanci a zaměstnavateli

v     vztahy pracovněprávní se dělí na individuální, v nichž užívá pracovní sílu občana za odměnu jiných subjekt (právnická nebo fyzická osoba), a kolektivní, které vznikají mezi zastupitelskými orgány zaměstnanců a sdruženími zaměstnavatelů, popř. jednotlivými zaměstnavateli ohledně užívání pracovní síly

v     předmětem (objektem) individuálního vztahu pracovněprávního je konání práce zaměstnancem za odměnu, kvůli níž zaměstnanec do vztahu vstupuje

v     předmětem kolektivního vztahu pracovněprávního jsou zejména způsob a podmínky, za jakých zaměstnanci vztahy pracovněprávní uzavírají a v nichž setrvávají

v      

 

Pracovní úraz

v     porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nezávisle na jeho vůli, a to krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů

v     jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů

 

Nezávislá činnost

v     výdělečná činnost vykonávaná bez určitého pracovního poměru

 

Vedlejší činnost

v     pracovní činnost, kterou zaměstnanec vykonává u zaměstnavatele, s nímž má sjednán pracovní poměr, jestliže tak činí mimo pracovní dobu vyhrazenou pro tento pracovní poměr a jestliže jde o jiný druh práce, než je ten, který má stanoven v pracovní smlouvě

 

Industrial relations [indastrijel rilejšnz]

v     průmyslové vztahy (v současnosti chápané šířeji jako pracovní vztahy) – systém uspořádání vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci včetně vymezení úlohy státu (tzv. tripartita, korporativismus aj.)

v     zahrnuje institucionální regulaci těchto vztahů (pravidla kolektivního vyjednávání mezi managementem a odbory, účast na řízení) a předcházení konfliktům (stávkám, výlukám)

 

Tripartita

v     uspořádání systému pracovních vztahů do institucionální podoby, v níž je vedle zaměstnanců a zaměstnavatelů zastoupen i stát (vláda, místní správa)

v     cílem je formou dohody předcházet konfliktům a zajistit sociální smír

v     hlavním předmětem jednání bývají mzdy a sociální zabezpečení pracujících

 

Korporativismus

v     idea solidární spolupráce jednotlivých společenských a zájmových skupin a tříd

v     založena na principu sounáležitosti členů v pracovním procesu

v     středověký korporativismus vyvrcholil ve stavovském státě (hierarchický systém vzájemných společenských vazeb založených na povinnosti a věrnosti)

v     v novověku korporativismus vystřídán parlamentarismem, částečná restaurace korporativismu na počátku 19. stol. jako reakce na teorie liberálně parlamentární

v     renesance korporativismu během 1. světové války

v     v meziválečném období ideje korporativismu využity zejména B. Mussolinim v teorii fašistického státu (na politické moci se formálně podílejí zaměstnanci i zaměstnavatelé téhož oboru; korporace přebraly část pravomocí a funkcí státu a na zajištění svých zájmů používaly represívní prostředky), ale i v sociálním učení katolické církve a v odborovém hnutí (důraz na sounáležitost a vzájemnou odpovědnost členů, tj. zaměstnavatelů i zaměstnanců, dané korporace)

 

Management [menedžment]

v     vedení podniku

v     v užším smyslu vrcholové vedení, v širším všechny články struktury řízení

v     způsob řízení závisí na charakteru organizace a vychází z různých modelů (od optimalizace pracovních operací a ekonomické motivace přes human relations až k využití lidských zdrojů, rozšíření obsahu a pestrosti práce apod.)

v     soubor technik řízení a organizování podniku

 

Odbory

v     organizace zaměstnanců k hájení a prosazování mzdových, pracovních a sociálních zájmů zaměstnanců vůči zaměstnavatelům

v     svým vlivem na parlamenty a vlády se snaží prosazovat též společensko-politické požadavky

v     organizovány buď podle výrobních odvětví, respektive charakteru zaměstnavatelské organizace, nebo podle celkové politické orientace

v     hlavní formou prosazování zájmů odborů je písemná dohoda mezi zaměstnavatelem a odbory, dále účast na rozhodování při řízení podniku a v nejkrajnějším případě stávka

v     ve světě je v odborech organizováno asi 350 mil. zaměstnanců

Doba pracovní

v     doba, jejíž délka je stanovena určitým počtem pracovních hodin ve vztahu k určitému kalendářnímu období

v     během doby pracovní, která se pravidelně střídá s dobami odpočinku, se uskutečňuje většina vzájemných práv a povinností účastníků pracovního poměru

v     pracovní úkoly musí být zaměstnanci přidělovány tak, aby mohly být plněny zásadně během doby pracovní

v     maximální délka doby pracovní, obecně stanovená zákoníkem práce, činí 43 hodin týdně (u zaměstnanců mladších 16 let 33 hodin týdně)

v     v praxi se však uplatňují nižší délky pracovní doby, zavedené v procesu zkracování pracovní doby bez snížení mezd (40, 41 a 1/4, popř. 42 a 1/2 hodin týdně, v závislosti na pracovišti, ve kterém zaměstnanec pracuje)

Doba odpočinku

v     časový úsek, během něhož nemá docházet k realizaci povinností účastníků pracovního poměru, tj. mimopracovní doba

v     k typickým dobám odpočinku patří přestávky v práci, odpočinek mezi dvěma pracovními dny, respektive směnami, týdenní odpočinek, svátky a dovolená (rozlišují se různé druhy dovolené)

Dohoda o pracovní činnosti

v     dvoustranný pracovněprávní úkon; sjednává se na opakující se činnost určenou druhově

v     maximální rozsah činnosti není právními předpisy stanoven

v     zásadně však nelze vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby

v     v dohodě musí být uvedeny sjednané práce, sjednaná odměna za vykonanou práci, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá

v     nevyplývá-li způsob zrušení přímo z uzavřené dohody o pracovní činnosti, lze ji zrušit dohodou účastníků ke sjednanému dni nebo výpovědí z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu

v     výpovědní doba činí 15 dnů a začíná běžet dnem, v němž byla písemná výpověď doručena

v     dohoda o pracovní činnosti musí být vždy uzavřena písemně, jinak je neplatná

Smlouva pracovní

v     pracovní smlouva – dvoustranný pracovněprávní úkon spočívající v souhlasném projevu vůle fyzické osoby a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr

v     nejčastější typ vzniku pracovního poměru

v     smlouva pracovní musí vždy obsahovat tři podstatné náležitosti, tj. druh práce, na kterou je zaměstnanec přijímán, místo výkonu práce a den nástupu do práce

v     dnem uvedeným ve smlouvě jako den nástupu vzniká pracovní poměr

v     ve smlouvě pracovní lze dohodnout i ujednání o mzdě, ujednání o kratší pracovní době, o době trvání pracovního poměru, ujednání o zkušební době atd.

v     zaměstnavatel je zásadně povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně

v     nedostatek písemné formy však nemá za následek neplatnost pracovní smlouvy

Poměr pracovní

v     základní pracovněprávní vztah

v     účastníci poměru pracovního se nazývají zaměstnavatel a zaměstnanec

v     zatímco zaměstnavatelem může být osoba právnická i fyzická, zaměstnanec je vždy osoba fyzická

v     účastníci musí mít pracovněprávní způsobilost

v     objektem pracovního poměru je osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele za mzdu

Okamžité zrušení pracovního poměru

v     jednostranný právní úkon směřující ke skončení pracovního poměru okamžikem doručení jeho písemného vyhotovení druhému účastníku pracovního poměru

v     na rozdíl od výpovědi zde netrvá žádná výpovědní doba

v     jde o výjimečný způsob rozvázání pracovního poměru, který může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec učinit pouze z důvodů taxativně vymezených v zákoníku práce

Výpověď z pracovního poměru

v     jednostranný pracovněprávní úkon směřující ke skončení pracovního poměru po uplynutí výpovědní doby

v     výpověď musí splňovat náležitosti stanovené zákoníkem práce

v     musí být vždy dána písemně a doručena druhému účastníkovi pracovního poměru, jinak je neplatná

v     nedostatek písemné formy způsobuje neplatnost výpovědi

v     zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to kdykoli a podle vlastního uvážení

v     zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z důvodů taxativně uvedených v zákoníku práce a nemůže dát zaměstnanci výpověď, pokud se nachází v tzv. ochranné době, během níž je chráněn před jednostranným rozvázáním pracovního poměru

Výpovědní doba

v     časový úsek, který plyne ode dne účinného projevu vůle skončit pracovní poměr do okamžiku skončení pracovního poměru

v     její délka je stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a v ČR činí zásadně dva měsíce

v     pokud dává zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z organizačních důvodů, činí výpovědní doba tři měsíce

v     výpovědní doba začíná prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce

v     výpovědní doba nemusí být ve výpovědi uvedena, protože její běh, délka a skončení vyplývají přímo ze zákoníku práce

Výluka

v     hromadné přerušení pracovního poměru zaměstnanců podniku ze strany zaměstnavatele

v     používá se při pracovních nebo mzdových sporech

v     výluka není totožná s výpovědí jako normálním ukončením pracovního poměru