Období patristiky a scholastiky - Augustinus a Tomáš Akvinský

 

Patristika

 

1. Protiklad antického a křesťanského duchovního postoje

 

Bůh a člověk

Odrážka

řec. fil. – nejrůznější představy o božské bytosti: božský praoheň (Hérakleitos), první hybatel (Aristoteles), souhrn veškerého bytí (stoikové)

Odrážka

křesťanství – všemohoucí stvořitel, stvořil svět z ničeho, vše je zde kvůli božské vůli; nejvyšší ctností je pokora před božským tvůrcem; nejzavrženíhodnější je pýcha (hybris)

Odrážka

křesť. Bůh je osobní – čl. s ním rozmlouvá – motlitba, každá duše čl. má svou důstojnost x antika = duše je neosobní, jen přírodní faktor

Odrážka

křesť. Bůh je milostivý a spásný – čl. může být spasen bohem x antika = čl. se má sám snažit; celý člověk je smrtelný x Platón zemře jen část; znovuzrození čl. – z mrtvých vstání

Člověk ve vztahu k člověku

Odrážka

základní požadavek – miluj bližního svého x antika = pouze u stoiků všeobecná láska k člověku; z toho vyplývá nadnárodní rys křesť. bez omezení stavovského

Odrážka

tzv. duchovní revoluce zdola

Člověk a svět

Odrážka

stoikové + Epikúros = smysl života je v zařízení se na tomto světě x křesť. = odvrácení od světa – tzn. že cílem je dostat se na „onen“ svět, žít v blaženosti

Odrážka

čl. žije na světě, aby byl vykoupen do světa nadpozemského za pomocí Spasitele

Výlučnost křesťanství

Odrážka

tradiční náb. v antice neuspokojovalo, protože bylo jen kultem zbožštělého císaře

Odrážka

křesť. je výlučné pojetím vyvoleného národa – převzato od Židů x ostatní kulty té doby tuto výlučnost neměly

Odrážka

to mělo vliv na vznik pevné organizace – kněžstvo, věřící, zástupci Boha, …

 

2. Styky křesťanství s antickou filozofií

 

Výchozí myšlenková a ideologická situace

Antika

 

Křesťanství

Duchovní a sociální protiklad

teoreticky vzdělaný jedinec

 

zavrhování všeho světského

upřednostňování smyslového požitku

 

zvěstování zániku světa

vzdělanci křesťanstvím pohrdají – je pro ně pohanstvím

 

příchod Božího království

 

 

nižší vrstvy nebyly „klasicky“ vzdělány

 

 

první křesťané nemluvili řecky ani latinsky (mimo Itálii)

 

Odrážka

pokud se má křesťanství prosadit, musí hovořit ke vzdělancům a to:

Odrážka

pomocí vzdělanců

Odrážka

pomocí řečtiny a latiny

Odrážka

první kdo tak učinili byli vzdělanci – apologeti

apologeti

Odrážka

křesťanští autoři 2. – 3. stol.
Odrážka

obhájci křesťanství, polemizující s gnosticismem a pohanskými kritiky a hájící křesťany před nespravedlivými nařčeními ze strany římského státu

Odrážka

k obhajobě a objasnění obsahu víry často využívali řecké filozofie (zejm. platónismus a novoplatónismus)

Odrážka

jejich odkaz rozvíjí patristika

Odrážka

nejvýznamnější apologeti:

Odrážka

Justin Mučedník, Tertullianus a jiní

 

Odrážka

Justin Mučedník [justýn], Iústínos Martyr

Odrážka

kolem 100, † 165, římský křesťanský spisovatel; apologeta, původem ze Samaří

Odrážka

umučen v Římě

Odrážka

studoval řeckou filozofii

Odrážka

132 přijal křesťanství

Odrážka

podle Justina byl Ježíš ve světě vždy přítomen jako věčný logos (slovo, myšlenka)

Odrážka

lidský rozum obsahuje zárodek Logu, proto mohli i předkřesťanští filozofové poznat část křesťanské pravdy

Odrážka

pohané jednající podle rozumu, např. Sókratés, žili ve shodě s křesťanstvím

Odrážka

řecká filozofie má původ ve Starém zákoně

 
Odrážka

Tertullianus, Quintus Septimius Florens Tertullianus
Odrážka

150 až 160, † 220 až 240, římský křesťanský spisovatel, právník a apologeta, původem z Kartága

Odrážka

kolem roku 207 se přidal k sektě montanistů (viz též montanismus), vyznačující se mravní přísností

Odrážka

křesťanství postavil do protikladu k antické filozofii, neboť po evangeliu není světské vzdělání potřebné

Odrážka

teologie, do níž zavedl řadu latinských pojmů, je morálněprávním výkladem bible

Odrážka

připisuje se mu proslulý výrok „věřím, protože je to nesmyslné

Odrážka

to znamená, že Bůh je natolik nepochopitelný, že jeho poznání je možné jen prostřednictvím víry

Odrážka

to, co existuje, je tělesné, proto Boha chápe jako tělesnou bytost

Odrážka

klade pravdu víry výše než výsledky myšlení

Odrážka

žádá, aby se při sporu mezi oběma nepovažovalo za pravdivé nic, co odporuje pravdě víry

Odrážka

filozofie se tak fakticky podřizuje teologii

Odrážka

podřazení se vědění víře

Odrážka

svým spisem O duši vytvořil první soustavu křesťanské psychologie

Odrážka

nesmrtelná duše je tělo zvláštního druhu, jinak by nemohla působit na lidský organismus

Odrážka

přes neortodoxnost svých názorů měl značný vliv na pozdější teology

 

Odrážka

dalšími učenci jsou:

Odrážka

Kléméns a Origénés – alexandrijská katechetická škola

Odrážka

vytvořili teologii jako vědu

Odrážka

stanovili pořadí věd a na vrchol postavili teologii

Odrážka

jestliže se vědy musí podřídit filozofii, jsou „děvečkami“ filozofie, musí se filozofie stejně tak podřídit teologii

 

Odrážka

Kléméns z Alexandrie

Odrážka

* kolem 150, † před 215, řecký křesťanský spisovatel, teolog a filozof

Odrážka

představitel alexandrijské katechumenické školy

Odrážka

katechumen

Odrážka

čekatel křtu

Odrážka

původně v křesťanství převažoval křest na základě víry a vědomého osobního obrácení

Odrážka

křtili se tedy dospělí, resp. schopní užívat rozum

Odrážka

připravovali se dlouhodobým, i několikaletým katechumenátem

Odrážka

snažil se uvést do souladu křesťanské učení s pohanskou filozofickou tradicí

Odrážka

zdůrazňoval, že křesťanská víra je blízká řecké filozofii, zejm. platónské a stoické

Odrážka

pravá filozofie neodporuje víře, ale pozvedá ji k vyššímu duchovnímu poznání

Odrážka

je vychovatelkou vedoucí ke Kristu

Odrážka

působením Slova (Logu), které je Synem Božím, dochází k vnitřnímu osvícení člověka

Odrážka

stoupenec umírněné askeze

Odrážka

k nejvýznamnějším dílům patří eticko-filozofické pojednání Strómateis (Koberce) a Paidagógos (Učitel)

Odrážka

Origenés

Odrážka

* asi 185, † 254, řecký křesťanský teolog a filozof

Odrážka

od roku 203 představený alexandrijské katechumenické školy

Odrážka

teologii pojímal jako vědecký systém

Odrážka

Bůh nejdříve stvořil duchovní bytosti; ty od něj odpadly, a Bůh je uvrhl do tělesného světa

Odrážka

Kristus totožný s Logem (Slovem) má jako metafyzický princip i kosmologickou funkci; byl vyslán, aby vedl vše stvořené zpět k Bohu, v němž zanikne vše hmotné

Odrážka

Logos se nemusí projevit jen jednou provždy v Kristu

Odrážka

existuje možnost opětovného pádu, vykoupení a spojení s Bohem

Odrážka

jeho literární dílo zahrnovalo 2 000 spisů dogmatického, exegetického a apologetického charakteru, z nichž pouze část se dochovala

Odrážka

mj. autor prvního kritického vydání Starého zákona (Hexaplá), v němž vedle sebe postavil původní hebrejský text s několika řeckými překlady

 

Odrážka

obecná charakteristika patristiky

Odrážka

období křesťanské teologie a literatury 2. – 8. stol. nazvané podle církevních otců (latinsky pater, otec)

Odrážka

ve 4. – 5. stol. došlo k systematizaci církevních doktrín

Odrážka

v 6. stol. byla církevní dogmata stabilizována a vytvářela se jednotná teologie

Odrážka

ve východní církvi byly položeny teologické základy zejm.:

Odrážka

alexandrijskou katechumenickou školou – Kléméns, Órigenés

Odrážka

antiochejskou teologickou školou

Odrážka

kappadockými otci

Odrážka

Bůh pojímaný jako absolutní jsoucno a Kristus jako božský rozum (logos) se stali součástí kosmologických výkladů o struktuře bytí

Odrážka

západní, latinská patristika byla méně spekulativní a více prakticky zaměřená

Odrážka

k jejím vrcholným představitelům patří Ambrož, Jeroným – autor prvního latinského překladu bible, tzv. Vulgáta

Odrážka

církevní otcové se dělí na:

Odrážka

dvě skupiny východních - Jan Zlatoústý, Basileios Veliký, Athanasios, Řehoř Naziánský

Odrážka

a jednu skupinu západních církevních doktorů - Ambrož, Augustinus, Řehoř, Jeroným

Odrážka

katolická církev všechny uznala za hlavní učitele a šiřitele křesťanství

Odrážka

autoři náboženských textů z prvních osmi století

Odrážka

zobrazováni jsou obvykle jako biskupové s individuálními atributy

Odrážka

klasická (antická) a křesťanská tradice se sjednocují v latinském překladu bible - Vulgáta

 

3. Vnitřní nebezpečí ohrožující křesťanství

 

Odrážka

Gnostikové

Odrážka

gnosticismus
Odrážka

myšlenkový a náboženský proud pozdní antiky, vzniklý na přelomu letopočtů na Blízkém východě prolínáním mysterijních náboženství a filozofie

Odrážka

rozrůzněn do mnoha směrů

Odrážka

jádrem gnosticismu je myšlenka vysvobození či záchrany lidské duše z vězení hmoty a těla poznáním (řecky gnosis) vztahů mezi lidským a božským

Odrážka

toto poznání není přístupné každému a vyžaduje zvláštní zasvěcení

Odrážka

křesťanská církev proti gnosticismu většinou vystupovala polemicky, aby uhájila svou totožnost

Odrážka

projevovaly se však i snahy nahradit gnosticismus vlastní křesťanskou variantou (zejm. v Egyptě, Sýrii a Palestině)

Odrážka

gnose výrazně ovlivnila manicheismus, její myšlenky patrné v hnutí albigenských, inspirovala moderní teozofii a antropozofii

Odrážka

významní představitelé: Valentínos, Simon Magus, Markión ze Sinópy

Odrážka

původ a hlavní zástupci gnose
Odrážka

míšení křesťanství s:
Odrážka

prvky orientální kultury (perská, syrská, židovská)

Odrážka

učením Poseidónia

Odrážka

učením Platóna a novoplatónismu

Odrážka

učením Pýthagory a novopýthagoreismu

Odrážka

učením stoicismu

Odrážka

podle důležitosti, jaká je dávána jednotlivým zdrojům v rámci gnose se rozlišují různé gnostické směry:
Odrážka

židovská gnose – zvláštní místo v poznání má židovství
Odrážka

Basileidés a Valentínos

Odrážka

pohanská gnose

Odrážka

křesťanská gnose
Odrážka

Markión ze Sinópy – založil vlastní církev

Odrážka

základní myšlenky a povaha gnose
Odrážka

Theodicea

Odrážka

problém theodiceje

Odrážka

otázka ospravedlnění Boha a původu zla a dobra ve světě

Odrážka

jde o otázku, proč Bůh stvořil svět zla, ze kterého musíme být vykoupeni, když je (Bůh) dokonalý

Odrážka

převzato z židovství – myšlenka stvořitele světa

Odrážka

převzato z křesťanství - svět je místo hříchu, ze kterého jsme vykoupeni smrtí Ježíše Krista

Odrážka

řešení:

Odrážka

gnostikové rozlišují Boha stvořitele a Boha vykupitele

Odrážka

existují tedy dva bozi

Odrážka

svrchovaně dobrotivý vykupitel

Odrážka

a jemu podřízený stvořitel

Odrážka

gnose jako poznání
Odrážka

specifická představa o postavení člověka ve světě a o jeho vykoupení

Odrážka

člověk propadá hříchu – podle gnose to již není osobní vina jednotlivce

Odrážka

duše je bojištěm, kde se odehrává boj dobra a zla

Odrážka

nejde o to, se věčného hříchu zbavit

Odrážka

ale o to, aby boj Zla a Dobra v sobě člověk uzavřel a poznal

Odrážka

gnose jako mystika
Odrážka

Mystika spočívá v: (mystika – z řec. Myein = zavírat oči)

Odrážka

popření smyslového světa

Odrážka

popření logiky rozumu

Odrážka

nevědomém, opojném sjednocení s Bohem

Odrážka

poznání Boha není rozumové, ale poznání mystické

 

Odrážka

Manichejci

Odrážka

manicheismus
Odrážka

náboženské hnutí a učení založené ve 3. stol. v Persii prorokem Máním

Odrážka

ostře odmítá židovství a spojuje pohanské — totiž perské a indické — ideje s křesťanskými

Odrážka

dokonce se počítá k pohanskému směru gnose

Odrážka

Mání [máný], aramejsky Máníchajjá

Odrážka

* 14. 4. 216 (215?), † jaro 276(273?)
Odrážka

strávil delší čas v Indii a vystupoval předtím i potom ve své vlasti jako zakladatel nového náboženství

Odrážka

r. 273 byl ukřižován

Odrážka

jeho nauka vychází z představy — převzaté z perského náboženství — o dvou od věčnosti vedle sebe jsoucích říších
Odrážka

říši světla, ovládané božským Otcem světla

Odrážka

a říši temna, ovládané Otcem temnoty — identifikovaným Maním s židovským Jahvem — a jeho démony

Odrážka

Ježíš je vykupitel člověka, sestupující z říše světla

Odrážka

Etika
Odrážka

vyžaduje nejpřísnější askezi a podobá se etice buddhistické

Odrážka

odlišení vyvolenýchvědoucích" od pouhýchposluchačů" neboli uctívačů
Odrážka

kterým je uložena plná přísnost příkazů (žádné požívání masa, žádný požitek pohlavní, Žádná nízká tělesná práce)

Odrážka

pro posluchače byly příkazy mírnější, připomíná rozdělení na mnichy a laiky, které provedl Buddha

Odrážka

od křestanské církve se manicheismus zásadně odlišuje:
Odrážka

zavržením Starého zákona

Odrážka

dualistickou naukou o dvou říších

Odrážka

odlišnou ideou vykoupení, která člověku předpisuje, aby podle Kristova návodu své vykoupení uskutečnil sám

Odrážka

rozšířil se hlavně v Orientu a v severní Africe

Odrážka

vytvořil samostatné náboženské společenství a stal se pro křestanství nebezpečím, které bylo co nejostřeji potíráno

Odrážka

manichejské obce se udržely až do středověku

 

Odrážka

Ariánství - Arius a Athanasius
Odrážka

ariánství, arianismus (slovníková definice)

Odrážka

směr v raném křesťanství spojený s naukou alexandrijského kněze Aria

Odrážka

podle ariánství Boží Syn - Ježíš, chápaný jako Logos, je stvořená bytost a není s Bohem Otcem stejné podstaty, nýbrž představuje mezistupeň mezi Bohem a jeho stvořením
Odrážka

nikájský koncil v roce 325 formuloval proti ariánství ortodoxní nauku, že Boží Syn je stejné podstaty s Bohem Otcem

Odrážka

sám Arius byl uvržen do klatby a odsouzen do exilu, jeho pozice zejména mezi východními teology však zůstávaly ještě dlouho silné

Odrážka

ariánství doznívalo do 7. stol. u germánských kmenů

Odrážka

mezi početnými spory o víru byl jedním z nejdůležitějších boj o otázku po podstatě bytosti Krista a jeho vztahu k Bohu Otci

Odrážka

Arius, učený presbyter z Alexandrie (zemřel 336), navazoval ve svém učení na Órigena
Odrážka

vyhrotil jeho tezi, že Syn Boží není bytostně totožný s Bohem Otcem, nýbrž je mu podřízen a stojí jako prostředník mezi Bohem a člověkem

Odrážka

Athanasius, nejprve sekretář biskupa, pak jako nástupce sesazeného Aria sám biskup alexandrijský (zemřel 373), zastával naproti tomu stanovisko, že Syn Boží je od věčnosti jedné bytnosti s Otcem
Odrážka

na koncilu svolaném císařem Konstantinem r. 325 do Niceje se oba názory srazily

Odrážka

Athanasius zvítězil
Odrážka

byla přijata formulace, která jednotu bytnosti Boha Otce a Syna stanovila jako závazné církevní dogma

Odrážka

vítězství Athanasia bylo však zprvu pouze předběžné
Odrážka

ve východní církvi se mnozí i později klonili k Ariovi

Odrážka

germánské kmeny, nejprve Gótové, pak podle jejich vzoru i ostatní s výjimkou Franků, byly ariánské
Odrážka

germánské kmeny přestoupily od arianismu ke katolicismu teprve v 6. století

Odrážka

Athanasius vedl dále boj se střídavými úspěchy, byl několikrát vypovězen a opět povolán

Odrážka

teprve po jeho smrti byla r. 381 synodou v Cařihradě potvrzena formule o jedné bytnosti Boha Otce, Syna a Ducha svatého jako pevný církevní zákon — tím bylo s konečnou platností ustaveno dogma o trojjedinosti Boha

 

4. Augustinus

Odrážka

[augustýnus], Aurelius Augustinus, * 13. 9. 354, † 28. 8. 430, nejvýznamnější latinský církevní spisovatel, filozof a teolog období patristiky; původem ze severní Afriky; zpočátku stoupenec manicheismu, v roce 376 učitel rétoriky v Kartágu, 383 odešel do Říma, kde jej na kratší čas zaujal skepticismus nové Akadémie

Odrážka

384 – 386 se v Miláně seznámil s křesťanskou teologií; pod vlivem biskupa a církevního spisovatele Ambrože přijal v roce 387 křesťanství

Odrážka

autor množství spisů věnovaných problematice filozofie, teologie i dalších oborů; v roce 400 dokončil proslulý autobiografický spis Vyznání

Odrážka

ve stěžejních dílech (O trojici, O obci Boží, O křesťanském učení, O genezi) vytvořil první ucelený filozoficko-teologický systém křesťanství, jehož důležitou složkou byla křesťanská interpretace výsledků antické filozofie

Odrážka

Bůh je nejvyšším principem a zdrojem světa, absolutnem, nejvyšší pravdou a nejvyšším dobrem

Odrážka

 Nauka o Trojici – Otec – Syn – Duch svatý – v těchto osobách existuje božská substance, v každé existuje celá = trojjedinost Boha; přirovnání k duši – duše vytváří z bytí, života, poznání jednotnou bytost

Odrážka

svět stvořila Boží tvůrčí podstata z ničeho, vše konečné je od ní odvozeno

Odrážka

boží mysl v sobě obsahuje na způsob idejí podstatné tvary všech věcí, které se podle těchto vzorů ve světě utvářejí

Odrážka

poznat svět je proto možné jen poznáváním absolutní pravdy, k níž vede cesta poznáváním sebe sama, své vlastní duše (Božské jiskry v nás), tedy introspekcí

Odrážka

 corgito, ergo sum“ – myslím, tudíž jsem

Odrážka

vystupoval proti manicheismu, zvláště proti jeho dualismu dobra a zla jako rovnomocných, věčně se svářejících principů; zlo chápal jako nedostatek dobra, způsobovaný nesprávně orientovanou vůlí

Odrážka

tvrdil, že člověk není svou přirozeností schopen jednoznačně směřovat k dobru a že jen málo jedinců je Boží milostí předurčeno k věčnému spasení; ve spise O obci Boží rozvinul tyto myšlenky v první křesťanské filozofii dějin, které chápal jako zápas dobra a zla, obce Boží (křesťanská církev) a obce ďáblovy (pozemský stát); dějiny budou nakonec završeny vítězstvím Božího království

Odrážka

současně však uznával nutnost pozemského státu, který musí existovat, pokud budou lidé náchylní k nespravedlnosti. Ve svém souhrnu přineslo Augustinovo učení neobyčejně efektivní a hluboko do středověku působící filozoficko-teologickou syntézu antické vzdělanosti a křesťanství

Odrážka

Nauka o predestinaci = božské předurčení – pouze Adam se narodil bez hříchu, měl možnost řídit se Boží vůlí a dosáhnout nesmrtelnosti; byl ale sveden k hříchu satanem, a proto jsou všichni ostatní lidé tímto hříchem zatíženi – dědičný hřích = nejsou svobodní, musí podle své přirozenosti hřešit a propadnout smrti; Bůh vykupuje lidi svou milostí; !!!ale!!! ne všechny, některé zavrhne = jsou odsouzeni k zatracení

Odrážka

církev později toto tvrzení zmírnila: Bůh nepovolal ani nezavrhl lidi předem, ve své vševědoucnosti předem ví, jak se lidé budou chovat, zná jejich konečná rozhodnutí

 

Scholastika

 

1. Historické souvislosti

Odrážka

scholastika posouvá centrum duchovní kultury a filozofie v západořímské říši na zádad a sever – Franská říše
Odrážka

severně od Alp, do oblasti mezi Loirou a Vezerou

Odrážka

barbaři se stali nositeli kultury

Odrážka

po zániku Franské říše ale duchovní a filozofická tradice scholastiky zůstává
Odrážka

následovalo:
Odrážka

rozšíření německého živlu daleko na slovanský východ

Odrážka

dominantní postavení na jedné straně císařství, na druhé straně papežství

Odrážka

znovuobnovena klasická a patristická tradice – základ nové kultury

Odrážka

dochází k politické a společenskéduchovní a filozofické jednotě  – nadnárodní  jev

Odrážka

jádro západní Evropy tvoří čtyři země:
Odrážka

Německo

Odrážka

Francie

Odrážka

Itálie

Odrážka

Velká Británie s Irskem

Odrážka

jednotu vědy a filozofie vyjadřovala také jednota používaného jazyka, latiny
Odrážka

všechna významná díla byla sepsána latinsky a všude se jim ihned rozumělo

Odrážka

na vysokých školách v Paříži, Kolíně a severní Itálii se učilo latinsky

Odrážka

učenec nebyl nijak vázán na svou vlast v užším smyslu
Odrážka

věda byla mezinárodní:
Odrážka

v Itálii narozený Anselm žil v Normandii a zemřel jako arcibiskup z Canterbury v Anglii

Odrážka

Němec Albert učil v Paříži

Odrážka

jeho žák Tomáš pocházel z jižní Itálie a působil v Paříži, Kolíně, Bologni a jinde…

 

2. Scholastická metoda

Odrážka

filozofie je plodem vyučování a výchovy duchovenstva v klášterních školách – scholastikaškolní nauka.

Odrážka

úloha scholastiky – rozumově odůvodňovat a objasňovat víru:
Odrážka

rozumově ji uspořádat a učinit ji srozumitelnou pro obyčejného člověka

Odrážka

filozofie byla po celé toto údobí „ancilla theologiae", služka teologie

Odrážka

prohlubení znalosti antické filozofie – na počátku období scholastiky byly tyto znalosti ještě velmi skrovné
Odrážka

Aristotelovo dílo bylo celé zpřístupněno až v odobí vrcholné cholastiky prostřednictvím arabské a židovské kultury

Odrážka

scholastická metodafilozofie slouží k tomu, aby zprostředkovala pravdu víry pomocí rozumového myšlení
Odrážka

v širším smyslu z toho pak vyplývají tři cíle:
Odrážka

1. prostřednictvím rozumu hlouběji proniknout do pravd víry a tím je obsahově přiblížit lidskému myšlení

Odrážka

2. dát spásné pravdě uspořádanou, systematickou formu

Odrážka

3. vyvrátit filozofickými argumenty námitky, které by proti této pravdě mohl mít rozum

Odrážka

v užším smyslu se scholastickou metodou nazývá:
Odrážka

speciální metodický postup, který byl vypracován především Abélardem
Odrážka

podle jeho vzoru byl pak tento postup používán většinou scholastiků

Odrážka

spočívá v dialektické konfrontaci argumentů „pro" a „proti" určitému názoru

Odrážka

metoda je proto nazývána „pro et contra" (pro a proti) nebo „sic et non" - ano-ne

Periodizace scholastiky

Odrážka

raná scholastika (9. – 12. stol.) byla ovlivněna Augustinem a novoplatónismem a vyznačovala se utvářením specifické scholastické dialektické metody

Odrážka

vrcholná scholastika (13. stol.) byla ovlivněna zpřístupněním celého Aristotelova díla překlady přímo z řečtiny
Odrážka

 rozvíjela se univerzitní výuka a vědecká činnost dominikánského a františkánského řádu

Odrážka

vznikly teologicko-filozofické systémy Alberta Velikého a Tomáše Akvinského

Odrážka

v pozdní scholastice (14. – 15. stol.) se rozpadaly velké systémy, zejm. vlivem nominalismu, který oddělil víru a vědu, božské a světské, o jejichž spojení usilovala celá středověká filozofie
Odrážka

oceněn byl význam zkušenosti a důležitost zkoumání přírody

Odrážka

k obnově scholastiky došlo v 16. století (též druhá scholastika)

Odrážka

další fáze scholastiky v 19. stol. bývá označována jako novoscholastika (novotomismus)

 

3. Sporná otázka scholastiky

Odrážka

sporná otázka se týká povahy univerzálií - obecné pojmy, které lze připisovat jednotlivým věcem

Odrážka

 proti sobě stojí dva názory, jak univerzálie chápat:
Odrážka

strana nominalistů
Odrážka

obecným pojmům nic skutečného neodpovídá, neboť existují jen v lidském myšlení a v lidské řeči

Odrážka

existují jen jednotlivé věci se svými individuálními vlastnostmi

Odrážka

obecné pojmy se k nim vztahují jako označení něčeho společného

Odrážka

krajní nominalismus považoval obecné pojmy za prázdný zvuk, za pouhé označující jméno

Odrážka

strana realistů
Odrážka

univerzáliím přiznávají samostatnou existenci (univerzálie existují reálně)

Odrážka

poznání je proto poznáním obecného

Odrážka

umírněný realismus považoval obecné za reálně přítomné v jednotlivých věcech a v rozumu

Odrážka

krajní realisté tvrdili (podobně jako Platón), že obecné existuje před věcmi

Odrážka

mnozí z nich považovali univerzálie za myšlenky Boží

 

4. Nominalismus

Odrážka

nominalismus zastával zejména Jan Roscellinus z Compiégne (asi 1050 – 1120)

Odrážka

nesmiřitelný rozpor mezi nominalisty a realisty začal až tehdy, když Roscellinus prohlásil, že ve formulaci – platné od 4. století: „jedna božská substance ve třech osobách“ – je ona jedna substance pouze shrnutí tří jednotlivě existujících božských osob provedené v lidské mysli (tak jako u ostatních obecných pojmů) a ustálené v jazyce církve

Odrážka

podle toho by už neexistoval jedentrojjediný – Bůh, nýbrž tři osoby, tři bohové – tzv. trietismus
Odrážka

tento důsledek byl pro církev nepřijatelný

Odrážka

Roscellinus byl obviněn z kacířství a přinucen odvolat

Odrážka

tato Roscellinova porážka na dlouhou dobu znemožnila, aby byl veřejně zastáván důsledný nominalismus.

 

5. Realismus

Abélard

Odrážka

Petrus Abaelardus (francouzsky Abélard nebo Abailard), narozený r. 1079 nedaleko Nantes

Odrážka

některé jeho spisy byly církví zatraceny jako bludné nauky, hlavně z popudu jeho neúprosného nepřítele, velkého francouzského mystika Bernarda z Clairvaux

Odrážka

zemřel r. 1142 v klášteře u Chalons na cestě do Říma, kde se chtěl odvolat k papeži
Odrážka

rozum ve vztahu k víře také u Abélarda velmi rozhodující postavení

Odrážka

význam tohoto největšího francouzského scholastika spočívá především v jeho řešení problému univerzálu

Odrážka

Abélard jako student poslouchal:
Odrážka

nominalistu Roscellina – „universalia post res" – univerzálie jsou po jednotlivinách, následují po nich

Odrážka

realistu Viléma z Champeaux  – „universalia ante res" – univerzálie jsou před (jednotlivými) věcmi
Odrážka

tak poznal oba odporující si názory u pramene

Odrážka

proto se snažil vyhnout se jednostrannostem obou názorů

Odrážka

formule Abélardova zní „universalia in rébus" — univerzálie jsou ve věcech
Odrážka

obecnému pojmu odpovídá v jednotlivých věcech, které jsou pod ním zahrnuty, také reálná stejnost podstaty, bytnosti (esence)

Odrážka

toto obecné se vyskytuje jen v jednotlivých lidech, nikoli mimo ně

Odrážka

ve skutečnosti, která nás obklopuje, jsou univerzálie jen ve věcech
Odrážka

pro Boha však jsou před věcmi, totiž jako praobrazy stvořeného v jeho božském duchu

Odrážka

pro člověka jsou vskutku po věcech, totiž jako pojmové obrazy, které musíme teprve získat ze shodnosti věcí

 

Tomáš Akvinský

Odrážka

1225 nebo 1226, † 7. 3. 1274, italský teolog a filozof; člen dominikánského řádu, žák Alberta Velikého

Odrážka

dovršil úsilí scholastiky o racionální osvojení víry prostřednictvím přijetí Aristotelovy filozofie

Odrážka

filozofie zkoumající svět má sloužit víře

Odrážka

 mezi věděním a vírou není rozpor

Odrážka

poznání víry se proto může rozvíjet v souvislosti s přirozeným poznáním

Odrážka

podává například pět důkazů boží existence pomocí racionálního poznání
Odrážka

ve světě je něco pohybováno

Odrážka

řád působících příčin

Odrážka

důkaz nahodilého a nutného

Odrážka

stupně bytí, které jsou ve všem bytí

Odrážka

věci mají úmysl dospět k cíli

Odrážka

tzn., že trvá na možnosti pravdivého poznání a odmítá veškerou fil., která skutečnost považuje za myšlenkový výtvor lidského ducha

Odrážka

některé teologické pravdy (stvoření, učení o Trojici, vtělení, dědičný hřích, vykoupení a zmrtvýchvstání) však stojí nad rozumovým poznáním poznáním

Odrážka

filozofie je nezávislá na zjevení, má svůj vlastní předmět i metody

Odrážka

 stvořením je světu dán smysluplný hierarchický řád, ve kterém nad přírodou neživou stojí příroda živá

Odrážka

lidský svět je přechodem k nadpozemskému světu

Odrážka

pravdivé poznání spočívá ve shodě řádu myšlení s řádem stvořeného světa (adekvační teorie pravdy)

Odrážka

poznání vychází pouze ze zkušenosti – na základě smyslového vnímání

Odrážka

předpokladem mravního jednání je svoboda vůle

Odrážka

ve sporu o univerzália byl stoupencem umírněného realismu

Odrážka

člověk může proniknout do podstaty věcí a poznat v nich univerzália tak, jak je Bůh myslel

Odrážka

geocentrické vidění světa – Země je středem vesmíru

Odrážka

nesmrtelná duše je formou těla, tj. tím, co činí tělo živým

Odrážka

Bůh je cílem všech bytostí

Odrážka

Boží existenci lze dokázat rozumem

Odrážka

člověk se k Bohu přibližuje, když jedná podle přirozenosti, tj. rozumu

Odrážka

stát, jehož nejlepší formou je monarchie, má hájit obecný zájem

Odrážka

člověk je začleněn do společnosti – živočich společenský

Odrážka

vnější síla drží společnost pohromadě, přestože je každý člověk individualista, egoista

Odrážka

k rozsáhlému dílu Tomáše Akvinského patří komentáře (zejm. k Aristotelovi a k bibli), filozofické a teologické spisy De ente et essentia (O jsoucnu a bytnosti), Summa theologica (Teologická suma), spisy ke křesťanské dogmatice, apologetické dílo Summa contra gentiles (Suma proti pohanům), spisy k filozofii práva a státu 

 

 

 

WebZdarma.cz

 

webzdarma.cz