webzdarma.cz
30

 

Osvícenská filozofie

v Anglii, ve Francii, v Německu

 

Osvícenská filozofie v Anglii

 

Locke [lock, lok] John, * 29. 8. 1632, † 28. 10. 1704

   anglický filozof, lékař, politik a teoretik státu a práva

   Locke se po studiích medicíny věnoval filozofii, politice a diplomacii

   jeho politická dráha vyvrcholila za vlády Viléma III. Oranžského

   ve filozofii se zabýval problémy lidského poznání

   zastával stanovisko empirismu a senzualismu

   v hlavním díle Esej o lidském rozumu odmítl učení o vrozených idejích a vycházel z předpokladu, že „nic není v intelektu, co nebylo ve smyslech“

   lidská mysl je nepopsaným papírem (tabula rasa), na který se zapisuje zkušenost prostřednictvím smyslů

   zkušenost je buď zevní (počitky dané smysly), nebo vnitřní (reflexe, sebepozorování)

   náš rozum uspořádává, kombinuje počitky (jednoduché ideje – teplo, chlad, světlo, chtění) do idejí složených

   Lockova kritika vrozených idejí směřovala zejm. proti etickému apriorismu, to jest proti etice nezávislé na zkušenosti

   obhajoval náboženskou snášenlivost

   v pojetí státu vycházel z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva

   každý člověk má podle Locka právo na život, svobodu a majetek

   pokusil se zdůvodnit konstituční formu vlády

   panovník je povinen respektovat přirozené právo (zejm. právo lidí na svobodu a ochranu) a dodržovat zákony, !!!ne je však vyhlašovat!!!

   to má být úkolem zákonodárného sboru

   jestliže panovník nerespektuje přirozené právo, může mu lid „smlouvu“ vypovědět, tedy panovníka svrhnout

   další díla: Dvě pojednání o vládě, O výchově, Dopis o toleranci a jiná

 

Berkeley [bárkli] George, * 12. 3. 1685, † 23. 1. 1753

   anglický filozof; významný představitel anglického empirismu

   učitel teologie, od roku 1734 biskup v rodném Irsku

   základ jeho filozofie vystihuje slavná teze „být je být vnímán", popírající absolutně platnou existenci (nemyslících) věcí

   aby vůbec něco začalo existovat, musí to být vnímánonámi, popř. Bohem jako poslední instancí (Pojednání o základech lidského poznání)

   Berkeley opouští Lockem užívané rozlišení primárních a sekundárních kvalit a dospívá k náhledu, že to, co nazýváme světem, je jen myslící duch se svými idejemi

   vzájemné shody idejí různých lidí prožívané jako objektivní nutnost mají původ v Božím řádu, ve faktu, že Bůh spojuje ideje ve všech myslích

   Berkeley výrazně ovlivnil vznik moderního idealismu, zejm. subjektivního

 

Hume [hjúm] David, * 7. 5. 1711, † 25. 8. 1776

   skotský osvícenský filozof, historik, ekonom

   pokračovatel anglického empirismu a senzualismu

   zdroj poznání spatřoval ve zkušenosti, chápané jako naše duševní zážitky

   rozlišuje původní jednoduché dojmy (imprese) a z nich vzniklé komlexní představy (ideje)

   předmětem filozofie tedy není vnější svět, nýbrž vztahy mezi dojmy a idejemi

   činnost rozumu spočívá ve sdružování představ podle podobnosti (odlišnosti), podle prostorové a časové soumeznosti a podle příčinnosti (Zkoumání lidského rozumu)

   toto sdružování však nemá reálný podklad

   přesvědčení, že i v budoucnu za určitými jevy budou následovat určité účinky, je založeno pouze na zvyku a víře, že tomu tak bude vždy

   zpochybnil tak nárok věd (kromě geometrie či matematiky, které se zabývají vztahy mezi idejemi) na poznání skutečnosti

   navrhl nahradit ve vědách přísnou kauzalitu pravděpodobností a sám se její teorií zabýval

   kritik teologie a náboženství

   Kant se vyjádřil, že ho Hume “probudil z dogmatického spánku”, jeho skepticismus podnítil Kantův kritický výzkum rozumukritik teologie a stoupenec tzv. přirozeného náboženství oproštěného zejména od víry v zázraky

   v etice zdůrazňoval roli citů (libosti, nelibosti, sympatie) a praktičnost jednání

   blízký utilitarismu

   autor History of England (Dějiny Anglie), do nichž promítl své protimonarchistické stanovisko

   jako národohospodář je v jistém smyslu předchůdcem A. Smitha, jehož byl přítelem

   originálně spojil postřehy mnoha předchůdců v ucelenou společenskou a národohospodářskou teorii

   nejdůležitější ekonomická pojednání se týkají měny, zahraničního obchodu a úroku

   jsou shrnuty s jinými ve spise Political Discourses

   kritizoval merkantilistickou politiku, formuloval základní myšlenku kvantitativní teorie peněz, poukazoval na neblahé důsledky obchodní nevraživosti mezi národy

Osvícenská filozofie ve Francii

 

Montesquieu [monteskje] Charles-Louis de Secondat, baron de la Brėd et de, * 18. 1. 1689, † 10. 2. 1755

v     francouzský historik, filozof, sociální myslitel a spisovatel

v     představitel francouzského osvícenství

v     úkol filozofie spatřoval v poznávání příčinných souvislostí materiálního světa, který (ač Bohem stvořen) se pohybuje nezávisle na Bohu podle zákonů mechaniky (tzv. deismus)

v     odpůrce feudálního despotismu (O duchu zákonů, Úvaha o příčinách velikosti a pádu Říma)

v     základní politickou hodnotou je občanská svoboda; její záruku viděl v rozdělení moci na tři nezávislé složky:

Ø       zákonodárnou

Ø      soudní

Ø      výkonnou

v     tímto (v současnosti v demokracii všeobecně přijatým) názorem ovlivnil ústavní akty Velké francouzské revoluce i ústavu USA z roku 1787

v     stoupenec geografické koncepce, podle níž závisí charakter společnosti na přírodních podmínkách

v     v satirických Perských listech popisuje poměry ve Francii z hlediska dvou perských cestovatelů

v     nastavil tak nejen zrcadlo francouzského absolutismu, ale zrelativizoval i samozřejmost chápání všeho evropského jako normálního a přirozeného

v     z dalších děl: Les Voyages (Cestopisy), Pensées (Úvahy)

 

Voltaire [voltér], vl. jm. François Marie Arouet, * 21. 11. 1694, † 30. 5. 1778

v     francouzský spisovatel, dramatik, filozof a historik; encyklopedista

v     vlivná osobnost francouzského a evropského osvícenství, břitký a ironický stylista

v     při pobytu v Anglii přijal Lockův senzualismus a po návratu zpopularizoval fyzikální obraz světa I. Newtona (Filozofické listy, Filozofický slovník aj.)

v     věřil, že osvícenství je určeno především aristokracii a že změny vyjdou od panovníka

v     reprezentoval proud, který požadoval reformu absolutismu (nebyl stoupencem lidu jako J. J. Rousseau)

v     dějiny nechápal jako sled bitev a střídání králů, nýbrž jako proměny kultury, ducha a vzdělání

v     zavedl pojem a obor filozofie dějin (Pojednání o mravech a duchu národů)

v     z jeho historických spisů je nejzávažnější Le Siècle de Louis XIV. (Století Ludvíka XIV.), které je pokládáno za první dílo kulturní historie

v     náboženství různých civilizací a epoch, včetně křesťanství, viděl jako historicky odvozené

v     nepopíral však zcela existenci Boha, byl stoupencem deismu

v     prosazoval princip tolerance (Rozprava o snášenlivosti)

v     v duchaplném románu Candide podal kritiku náboženské a filozofické metafyziky zejména leibnizovského typu

 

Encyklopedisté

v     filozofové a vědci spjatí spoluprací na významném 28svazkovém díle Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel, které podávalo systematický přehled tehdejších poznatků a sehrálo mimo jiné významnou světonázorovou úlohu v přípravě Velké francouzské revoluce 1789

v     hlavními organizátory byli J. B. d'Alembert (prvních 7 svazků) a D. Diderot (redaktor a autor asi 1 000 hesel)

v     z dalších spolupracovníků: E. B. de Condillac, C. A. Helvétius, P. H. D. von Holbach, J. O. de La Mettrie, Ch.-L. Montesquieu, J. J. Rousseau, A. R. J. Turgot, F. M. Voltaire

v     přes jistou různorodost názorů sjednoceni v odmítnutí principu autority ve vědě, v důvěře v racionalismus a kritičnost a v odstupu vůči náboženství

v     zabývali se nejen teoretickými problémy, ale i praktickými otázkami (řemesla ap.)

v     do centra pozornosti postaven člověk a jeho zájmy

 

Rousseau [ruso] Jean Jacques, * 28. 6. 1712, † 2. 7. 1778

v     francouzský filozof, sociální kritik a spisovatel

v     ideový předchůdce Velké francouzské revoluce

v     ve filozofii dualista a senzualista, v sociologii ostrý kritik feudálních vztahů a despocie, obhájce rovnosti lidí

v     hlavní příčinu politické a společenské nerovnosti viděl v soukromém vlastnictví (O původu nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva)

v     obnovení přirozeného (přírodního) stavu je obnovením rovnosti všech

v     lidé mohou být současně poddanými i suverény, neboť „svoboda je poslušnost vůči zákonu, který jsme si stanovili“

v     teorii smlouvy společenské obohatil pojmem „suverenita lidu“

v     proti osvícenskému zbožštění rozumu, kultury a civilizace vyzvedl přírodu a cit

v     „aristokratický“ tón osvícenství nahradil „plebejským“ demokratismem

v     v pedagogice vyzdvihl přirozené, praktické působení

v     v rozumové výchově má být východiskem rozvoj smyslů (Emil čili o výchově)

v     v beletristické tvorbě zdůraznil čistotu citu (román Nová Heloisa)

v     autobiografické Vyznání vyjadřuje subjektivitu nekonformního jedince

v     svou kritikou kultury a strohé racionality inspiroval romantismus

v     dualismus

Ø      z latinského duo - dvě; dvojitost, podvojnost

Ø      filozofie nauka, jež vykládá a odvozuje svět ze dvou rovnocenných a oddělených principů, např. ducha a hmoty, nebo dobra a zla

Ø      též monismus, pluralismus

v     senzualismus

Ø      z latinského sensus – vjem

Ø      forma empirismu, pokládající smyslovost za hlavní či jediný zdroj poznání

Ø      proti racionalismu se snaží odvodit veškerý obsah vědomí z počitků

Ø      představitelem byl např. É. B. de Condillac

Osvícenská filozofie v Německu

 

Wolff [volf] Christian, * 24. 1. 1679, † 9. 4. 1754

v     německý filozof; byl významným představitelem německé metafyziky

v     systematizoval a šířil filozofii G. W. Leibnize

v     někdy se hovoří o systému leibnizovsko-wolffovském

v     od Leibnize se však odchyluje důrazem na logické zákony a racionální vědění

v     usiloval vytvořit všeobecný systém veškerého vědění:

Ø      filozofie se zabývá všeobecným spojením duchovního a tělesného

Ø      fyzika má studovat tělesa a jejich pohyb

Ø      pneumatologie činnost duchů

Ø      matematika veličiny věcí

Ø      etika přirozené právo

Ø      politika vůli jako vlastnost duše

v     do filozofie zavedl pojem ontologie a systematizoval filozofické kategorie

v     jeho systém se stal předmětem kritiky I. Kanta

 

Reimarus Hermann Samuel, * 22. 12. 1694, † 1. 3. 1768

v     německý filozof a filozof náboženství

v     představitel německého osvícenství, stoupenec deismu

v     rozvíjel teorii přirozeného náboženství, kterou zdůvodňoval účelností světa, řízeného boží prozřetelností

 

Lessing Gotthold Ephraim, * 22. 1. 1729, † 15. 2. 1781

v     německý spisovatel, filozof a estetik

v     hlavní představitel německého literárního osvícenství

v     od roku 1767 byl dramaturgem v divadle v Hamburku (Hamburská dramaturgie)

v     ve spise Láokoón čili o Hranicích malířství a poezie položil základy ke srovnávací uměnovědě a vytyčil znaky odlišující výtvarné umění od poezie

v     základem díla je srovnání, jak je zpracována láokoónská antická báje ve výtvarném umění a v písemnictví

v     pozadí spisu tvoří reakce na některé Winckelmannovy názory na umění

v     drama Miss Sara Sampson aneb Dvě milenky líčí poprvé na německém jevišti tragiku měšťanské hrdinky

v     hra Mína z Barnhelmu aneb Vojácké štěstí je první německou měšťanskou komedií (na pruských jevištích byla zakázána)

v     kritická je i tragédie Emilia Galotti, inspirovaná antickou látkou a obracející se proti současné společnosti v Německu

v     drama Moudrý Nathan je typicky osvícenské, namířené proti netolerantnosti ve víře i v názorech vůbec

v     pro Lessinga je rozum nejvyšším kritériem

v     překonal Gottschedovy názory na uměleckou tvorbu, především na divadelní

v     přimkl se k anglickému dramatu, především k W. Shakespearovi, odmítl gottschedovskou jednotu času (drama se mělo odehrát během 24 hodin, nanejvýše 36, přičemž se děj měl odvíjet ve dne, protože v noci slušní lidé spí), místa (drama se mělo odehrát na jednom místě) a děje (drama se mělo držet základní dějové osnovy a neodbočovat do epizod)

v     Lessing zdůraznil roli fantazie v umělecké tvorbě